Balistika a spol.

aneb co vše má vliv na dráhu střely a co musí vyhodnotit střelec předtím, než se rozhodne vystřelit

Obecně o balistice

Balistika je nauka o pohybu a účinku střely. V prostředí bez působení jakýchkoli sil by střela letěla po přímce, ve vakuu za působení pouze gravitační síly by střela letěla po parabolické dráze, reálné prostředí ale na střelu působí dalšími silami (především odporem prostředí aj.) a výslednou dráhu střely tak popisuje tzv. balistická křivka.

Samotnou balistiku je vhodné rozdělit na vnitřní (během průchodu střely hlavní), přechodovou (bezprostředně po opuštění hlavně) a vnější (většina dráhy letu střely po opuštění hlavně). V každé z těchto částí dráhy se střela chová specificky a jevy v každé z těchto fází mají významný vliv na výslednou dráhu střely.

Balistická křivka

Elementy balistické křivky:

  • Náměrná – tečna k trajektorii střely před výstřelem, tj. přímka procházející osou hlavně před výstřelem

  • Výstřelná - tečna k trajektorii střely v okamžiku výstřelu

  • Záměrný bod - bod v cíli, na který je zaměřováno - průsečík dráhy střely a cíle [Z]

  • Záměrná - přímka procházející body hledí – muška, příp. optika – záměrný bod

  • Úroveň ústí – vodorovná rovina procházející středem ústí hlavně

  • Vzdálenost střelby – vzdálenost od ústí hlavně k cíli

  • Bod dopadu (doletu) – průsečík dráhy střely s úrovní ústí (s povrchem) [D]

  • Dostřel - vzdálenost od ústí hlavně k bodu dopadu

  • Náměr - elevační úhel, tj. úhel mezi osou hlavně a vodorovnou rovinou

  • Úhel výstřelu - úhel mezi výstřelnou a úrovní ústí

  • Vrchol dráhy střely – nejvyšší bod balistické křivky [V]

  • Převýšení dráhy střely – okamžitá výška střely nad/pod záměrnou

Vnitřní balistika

Vnitřní balistika je součást balistiky, která se zabývá fyzikálními jevy při pohybu střely v hlavni do okamžiku, kdy celá střela opustí hlaveň.

Z pohledu střelby ze vzduchové zbraně je především o fyziku rozpínání plynu v hlavni, jeho vliv na pohyb střely v hlavni a mechaniku pohybu střely v hlavni.

Viz např. https://cs.wikipedia.org/wiki/Vnit%C5%99n%C3%AD_balistika

Přechodová balistika

Přechodová balistika je součást balistiky, která se zabývá fyzikálními jevy při střelbě od chvíle, kdy celá střela opustí hlaveň zbraně, až do okamžiku, kdy povýstřelové plyny přestanou střelu ovlivňovat. Experimentálně bylo zjištěno, že maximální rychlosti dosáhne střela ve vzdálenosti cca 20 ráží od ústí hlavně, tedy že až do vzdálenosti cca 20 ráží povýstřelové plyny aktivně působí - urychlují střelu. To platí pro palné zbraně.

Pro vzduchové zbraně může vzdálenost 20 ráží možná platit také, podstatný pro praktickou vzduchostřelbu ovšem může být vliv turbulencí vzduchu po opuštění hlavně na trajektorii diabolky, který může být omezován vhodnými kompenzátory apod.

Vnější balistika

Vnější balistika se zabývá pohybem střely od hranice přechodové balistiky, tj. cca 20 ráží od ústí hlavně do místa dopadu. V rámci vnější balistiky se rozlišují další její specifické součásti, jako např.

  • Terminální balistika ... terminální balistika se zabývá chováním střely ve chvíli, kdy zasáhne cíl. V rámci terminální balistiky se řeší různé tary a provedení střel pro dosažení požadovaného efektu v cíli.

Pro sportovní vzduchostřelbu mohou být významné asi jen následující specifika:

  • Střelba na papírové terče ... při střelbě do papírových terčů je žádoucí, aby projektil vytvořil v terči perfektně kulatý otvor s ostrými okraji. To napomáhá přesnějšímu určení bodu zásahu v terči a tím i dosaženého skóre. Taková střela mívá plochou špičku a často ostré okraje. Tato plochá špička vysekne v terči otvor, jehož průměr je takřka shodný s průměrem střely.

  • Kovové a jiné pevné terče ... při střelbě na kovové či jiné hmotné terče je potřeba, aby střela měla dostatek síly pro shození tohoto terče a zároveň terč samotný co nejméně poškodila. Proto se používají střely z měkkého olova nebo jiné střely, které se při nárazu zploští, takže se působící síla rozloží na větší plochu.

Pozn.: Účinky střelby ze vzduchových zbraní na živé cíle není téma, kterému bych se chtěl věnovat.

Vizte také https://cs.wikipedia.org/wiki/Termin%C3%A1ln%C3%AD_balistika, http://www.brassfetcher.com/Airguns/Airguns.html

Balistické charakteristiky střely

Balistický koeficient vyjadřuje balistické vlastnosti střely. Je přímo úměrný koeficientu tvaru střely, druhé mocnině vnějšího průměru střely a nepřímo úměrný její hmotnosti. Viz také samostatnou kapitolu níže.

Průřezové zatížení vyjadřuje dostřel, zakřivení dráhy a dobu letu. Vyšší průřezové zatížení konkrétní střely znamená delší dostřel a plošší dráhu letu střely.

Poměrná hmotnost střely je parametr daný konstrukcí střely. Jde o poměr hmotnosti střely a třetí mocniny její ráže.

Síly působící na letící střelu

Gravitace

Gravitační síla reprezentována gravitačním (tíhovým) zrychlením. Gravitační zrychlení se mění:

  • podle zeměpisné šířky

    • klesá od pólů k rovníku, protože směrem k rovníku se od dostředivé gravitační síly odečítá odstředivá síla související s rotací Země

  • podle nadmořské výšky

    • klesá s rostoucí nadmořskou výškou, protože gravitační zrychlení klesá s druhou mocninou vzdálenosti od středu Země

  • podle reliéfu

    • gravitační pole Země má řadu lokálních odchylek od místní průměrné hodnoty, které jsou dány především přítomností geologických těles s různou hustotou v zemské kůře nebo na jejím povrchu, které lokálně ovlivňují hustotu zemského tělesa v daném místě

  • podle pozice Měsíce vůči Zemi

    • Měsíc svojí gravitací oslabuje zemskou gravitaci v místech svého působení na zemský povrch a také v těchto místech vydouvá zemský povrch (slapové jevy), čímž mění vzdálenost povrchu od středu Země

  • podle pozice Země vůči Slunci

    • Slunce svojí gravitací také ovlivňuje výslednou gravitaci na Zemi a, protože je oběžná dráha Země kolem Slunce excentrická a vzdálenost Země od Slunce se během roku mění, mění se sezónně příslušným způsobem i výsledná zemská gravitace.

Vliv ostatních nebeských těles na zemskou gravitaci je sice také nenulový, ale pro otázky související se střelbou ze vzduchovky si ho zřejmě již můžeme dovolit zanedbat.

Pro výpočty vnější balistiky se v České republice používá dohodnutá střední hodnota gravitačního zrychlení pro celou Zemi, tzv. normální gravitační zrychlení gn = 9,80665 m/s2 nebo zaokrouhlená hodnota 9,81 m/s2.

Gravitační složka tíhového zrychlení v souladu s gravitačním zákonem klesá s druhou mocninou vzdálenosti od středu tělesa (např. Země). Pro výšky zanedbatelné vzhledem k průměru Země se g snižuje na jeden metr nadmořské výšky přibližně o 3x10−6 m/s2.

Některé hodnoty gravitačního zrychlení na Zemi:

Výhodou vzduchostřelby je to, že diabolky se pohybují ještě dostatečně malými rychlostmi, takže působení gravitace na let diabolky můžeme popisovat pomocí běžného Newtonova gravitačního zákona a nemusíme se trápit s obecnou teorií relativity, kterou bychom museli nasadit při rychlostech blížících se rychlosti světla. Ještě, že tak.

Jak změřit reálné gravitační zrychlení na konkrétním místě?

Gravimetrem. Gravimetr by tedy měl být součástí výbavy každého, kdo to ze vzduchostřelbou myslí vážně. Solidní gravimetr lze pořídit už za 75.000 USD, případně si ho lze pronajmout již za 25 USD za 1 den.

Odpor prostředí

Prostředím pro let střely je většinou vzduch. Odpor vzduchu není konstantní, je přímo úměrný rychlosti střely, tj. se zvyšující se rychlostí střely stoupá i odpor vzduchu. Odpor vzduchu zásadně ovlivňuje tvar střely.

Wiki říká, že odpor vzduchu má několik složek. Jde o čelní odpor, vztlak, odpor sání způsobený podtlakem na zadní částí střely a třecí odpor. Odpor vzduchu ovlivňují následující fyzikální vlivy:

  • Vnitřní tření prostředí

  • Tvoření vírů při obtékání střely

  • Vznik balistické vlny při nadzvukové rychlosti střel (ani nadzvukové rychlosti nejsou při vzduchostřelbě nereálné)

Pro praktickou vzduchostřelbu je ovšem možné netrápit se detaily a konkrétní střelu popsat pomocí jejího balistického koeficientu, který výborně shrnuje charakteristiky konkrétní střely při průletu vzduchem.

Balistický koeficient

Balistický koeficient (BC) je údaj vyjadřující schopnost střely překonávat odpor vzduchu. BC je nejvýznamnější prakticky užitnou charakteristikou střely, která zásadně ovlivňuje chování střely v reálném prostředí. Správné a co nejpřesnější stanovení BC je také zásadní pro výpočty správných balistických křivek s využitím specializovaných programů apod.

Schopnost střely překonávat odpor vzduchu závisí na více veličinách. Patří k nim především následují vlastnosti střely:

  • hmotnost

  • tvar

  • velikost

  • aktuální rychlost

Navíc tuto schopnost ovlivňují aktuální vlastnosti prostředí (obvykle vzduchu), ve kterém se střela pohybuje. Významnými faktory jsou aktuální parametry vzduchu, jako např.

  • hustota,

  • vlhkost,

  • teplota.

Ve skutečnosti se balistický koeficient mění během letu projektilu. Udávaná hodnota je tak hodnotou průměrnou. Pro přesné použití koeficientu je důležitá nejen jeho hodnota, ale i podmínky, ve kterých byl BC stanovován a také použitá metodika.

Viz např. https://www.youtube.com/watch?v=9AvUQeU_bQw

Stanovení balistického koeficientu diabolky:

  1. Změření úsťové rychlosti střely pomocí chronometru

  2. Změření hodnoty ve známé vzdálenosti

    • rychlost střely nebo

    • čas dosažení cíle nebo

    • odchylka (propad) místa dopadu diabolky od místa, na které se míří křížem

  3. Výpočet BC pomocí některého z kalkulátorů, např.

Magnusova síla

Při rotaci střely na jejím povrchu ulpívá a spolu s ní rotuje také tenká vrstva vzduchu. V místě opačného pohybu této vrstvy a okolního vzduchu vzniká zhuštění vzduchu a na opačné straně zředění. Tím vzniká síla ve směru od zhuštění ke zředění. Magnusova síla je výraznější při silnějším příčném větru. Magnusova síla vychyluje střelu proti směru rotační gyroskopické stabilizace.

Povrchové tření

Tato síla je spojena s ulpívající vrstvou vzduchu. Viz popis Magnusovy síly výše. Tato vrstva vytváří odpor, který působí proti rychlosti otáčení střely kolem její podélné osy.

Coriolisova síla

Soustava souřadnic, která se používá k určení polohy bodu vystřelení a letícího tělesa, je systém poledníků a rovnoběžek, které rotují spolu se Zemí. Pro malé vrhy je tato rotace zanedbatelná, ale pří delších letech tělesa využívajících např. dělostřelectvo a balistické rakety to je důležitý faktor. Když se nanese rovná trajektorie na systém souřadnic, bude se jevit jako křivka. Pokud chceme vzít v potaz rotaci systému, musíme zavést termín odstředivá síla a Coriolisova síla. Pokud do rovnice pohybu zavedeme Coriolisovu sílu, předpokládaná dráha letu bude respektovat otáčení systému a zakřiví se.

V praxi to znamená, že při větších vzdálenosti střelby projeví zakřivení a rotace Země na odchylce střely v cíli. Tato odchylka je různá pro střelbu na různé světové strany.

Dostřel

Praktický výpočet dostřelu s uvážením všech vlivů je komplikovaný. Dostřel je dán nejen vlastnostmi střely, ale vlastnostmi celého systému zbraně a střely. S danou soustavou lze dostřel ovlivnit úhlem náměru, respektive úhlem výstřelu. Teoreticky je maximální dostřel při úhlu výstřelu 45°, což ale neplatí při reálných podmínkách, kdy působí na střelu účinky prostředí. V praxi roste vodorovný dostřel do náměru cca do 30°. Konkrétní úhel největšího dostřelu je specifický pro daný systém náboj - hlaveň a například u ručních palných zbraní se pohybuje obvykle mezi náměrem 25° a 45°.

Příklady teoretického dostřelu vzduchovky:

Podmínky: tlak vzduchu 1010 hPa, vlhkost 50 %, nadm. výška 200 m n.m., bezvětří

Jak stanovit reálný dostřel?

Změřením vzdálenosti, na kterou vzduchovka reálně dostřelí, a to např.

  • pásmem … solidní 100m pásmo se dá pořídit od 500,- Kč

  • dálkoměrem … solidní laserový dálkoměr lze pořídit od 2000,- Kč

  • odkrokováním … solidní trekové boty lze pořídit od 1500,- Kč

  • odhadem … solidní oko je nutné vycvičit, přímé náklady jsou ale nulové

Drobným problémem může být identifikace místa, kam diabolka dopadla, ale ten, kdo chce znát reálný dostřel své zbraně, si jistě nějak poradí.

Praktické faktory s vlivem na střelbu

  • Optika

    • Výška optiky nad osou hlavně

        • Výška optiky nad osou hlavně zásadně ovlivňuje nutné opravy zaměření pro střelbu na různé vzdálenosti. Obecně lze říct, že pro vzduchostřelbu na standardní vzdálenosti na desítky metrů je výhodnější mít optiku co nejníže nad hlavní.

    • Průměr optiky a chyba paralaxy

        • Větší průměr vstupní čočky objektivu puškohledu znamená větší světelnost a tedy jasnější obraz především při horších světelných podmínkách, na druhou stranu ale zase zvětšuje maximální chybu paralaxy, která nastává při nedostatečně "osovém" pohledu do puškohledu. Pro běžnou vzduchostřelbu se tedy jako vhodnější jeví optiky se spíše menším průměrem vstupní čočky (cca do 40 mm).

    • Zaměřovací osnova

        • Různých provedení zaměřovacích osnov v puškohledech je velký výběr a každý má možnost zvolit si tu, která mu bude vyhovovat. Leckdy je možné i ke stejnému puškohledu zvolit různou osnovu. Pro sportovní vzduchostřelbu se jako obecně nejvhodnější jeví osnovy typu MilDot, lépe Half MilDot. Existují i osnovy optimalizované např. pro střelbu HFT apod. Vhodné jsou také osnovy s dostatečně jemnou grafikou, aby linie a body v osnově nezakrývaly cíl, nicméně ne zas tak jemnou, aby se osnova ztrácela při ne zrovna ideálních světelných podmínkách. V některých situacích (střelba do šera apod.) mohou být užitečné podsvětlené osnovy.

        • https://www.fieldtarget.cz/cs/zaciname-s-hft/226-balistika-5dil.html

  • Nastřelení zbraně

    • Far zero

        • Nastřelit zbraň, tedy seřídit ji tak, aby střela dopadala na cíl v konkrétní vzdálenosti v místě, na které se promítá záměrný kříž (tedy na tzv. "nulu") se dá různě a záleží na preferencích střelce. Pokud je nastřeleno tzv. na jednu nulu a opravy na různé vzdálenosti se tedy dělají jen jedním směrem (nadsazováním), pak se, samozřejmě, žádná blízká a vzdálená nula nerozlišuje, možná běžnější bývá ale nastřelení na takovou vzdálenost, že balistická křivka protne záměrnou ve dvou bodech. Primární "nástřelnou nulou" je pak ta vzdálenější ("Far Zero"), která se také uvádí jako vzdálenost, na kterou je zbraň nastřelena.

        • https://www.fieldtarget.cz/cs/zaciname-s-hft/127-balisticka-krivka.html

  • Kalibr/ráže

    • Volba ráže

        • I vzduchostřelec má k dispozici poměrně bohatou škálu ráží diabolek, resp. obecně střel, kterými lze vzduchovku nabít. Nejběžnější jsou ale jistě ráže .177" (4,5 mm) a .22" (5,5 mm). Díky výrazně lepším balistickým vlastnostem (plošší balistické křivce) menší diabolky se pro sportovní střelbu na běžné vzdálenosti používá zdaleka nejčastěji diabolka ráže 4,5 mm. Existují ale vzduchovky i pro střely mnohem větších ráží.

        • http://www.alexxxus.cz/cs/Calibr-177-vs-22-tercove-nebo-lovem

    • Sladění diabolek a konkrétní hlavně

        • Ne každá diabolka vyhovuje každé hlavni, i když se jejich kalibry shodují. Záleží na tvaru, konstrukci a přesných rozměrech konkrétní diabolky v kombinaci s přesnými vnitřními rozměry, provedením a stoupání vývrtu konkrétní hlavně. V praxi to znamená, že je vhodné trochu experimentovat a hledat optimální kombinaci střeliva a konkrétní hlavně. K tomu přímo vyzývá např. sortiment diabolek české firmy JSB, který např. v kalibru 4,5 mm nabízí diabolky stejné hmotnosti, ale různého přesného kalibru rozlišeného v řádu setin milimetru. K tomu je dobré věnovat pozornost sérii, ve které byly diabolky vyrobeny, protože i mezi diabolkami se zcela shodným deklarovaným kalibrem mohou být rozdíly vzešlé z použití různých raznic apod. a tyto rozdíly mohou mít opravdu významný vliv na dráhu letu diabolky i při střelbě na krátké vzdálenosti (pro teoretiky to znamená především různý balistický koeficient zdánlivě stejných diabolek).

  • Délka hlavně

        • Délka hlavně je dána návrhem a konstrukcí konkrétní zbraně. U dlouhých vzduchovek (vzduchových pušek) se délka hlavně pohybuje nejběžněji mezi 30 a 50 cm. Najdou se ale vzduchové pušky s kratšími i delšími hlavněmi. Poučka, že delší hlaveň je automaticky lepší pro stabilizaci střely (samozřejmě s limitem maximální efektivní délky hlavně), neplatí univerzálně. U palných zbraní to platí, co se týče vzduchovek, tak toto platí pro "nekopací" vzduchovky, tedy vzduchovky PCP, příp. CO2. U vzduchovek pístových toto ale, zdá se, neplatí a většina konstruktérů se dnes kloní ke spíše kratším hlavním s tím, že pro stabilizaci střely stačí cca 25 cm a příliš dlouhá hlaveň už by mohla mít negativní vliv na let diabolky kvůli potenciálnímu přenosu specifických vibrací vznikajících při výstřelu pístové vzduchovky na diabolku, pokud je v době příchodu těchto vibrací diabolka ještě v hlavni. Taková úvaha je, samozřejmě, komplexnější a je nutné ji vážit např. výkonem zbraně (tedy energií, kterou zbraň střele udělí), parametry vývrtu hlavně apod.

  • Vzdálenost, měření vzdálenosti

        • Opravy zaměření podle konkrétní vzdálenosti jsou nutností, pokud chce střelec opravdu zasáhnout cíl ve správném místě na různou vzdálenost. Opravy se provádějí buď změnou nastavení (překlikáním) mířidel či puškohledu, případně příslušným posunem záměrného bodu na cíli. Rozsah oprav je zásadně závislý na nastřelení zbraně (viz text výše). Při nastřelení zbraně na "jednu nulu" se opravy provádí pro všechny vzdálenosti odlišné od vzdálenosti, na kterou je zbraň nastřelena, pouze v jednom směru, a to nahoru (nadsazení záměrného kříže na cíli), v případě nastřelení na "dvě nuly" se pak pro vzdálenosti menší než blízká nula a větší než vzdálená nula provádí opravy kladné (nadsazení) a pro vzdálenosti mezi "nulami" opravy záporné (podsazení).

        • Pozn.: Co nejpřesnější odhad vzdálenosti bez použití speciálních pomůcek je jednou z nejdůležitějších dovedností střelce, chce-li dosáhnout úspěchu v závodech střílených na neznámé vzdálenosti. Metody učení se odhadům vzdáleností jsou různé, ale tuto netechnickou záležitost si musí každý vyřešit sám.

        • https://www.fieldtarget.cz/cs/zaciname-s-hft/212-balistika-4dil.html

  • Vítr

        • Vítr má na dráhu letu diabolky velmi významný vliv, a to i vítr poměrně slabý. Prakticky je vliv větru významný ve vychýlení dráhy střely vlevo či vpravo od optimální dráhy. Vliv větru na urychlení či zpomalení střely, fouká-li vítr po či proti směru střelby, není při střelbě na kratší vzdálenosti natolik významný, aby se jím běžný vzduchostřelec musel zabývat. Speciálním problémem, který se střelec musí pokusit zohlednit, jsou časté rozdíly ve směru a rychlosti větru v různých bodech dráhy střely.

        • https://www.fieldtarget.cz/cs/zaciname-s-hft/129-balistiky-2dil.html

  • Teplota

        • Především střelci z pístových vzduchovek se shodují na tom, že teplota vzduchu má výrazný vliv na výkon jejich zbraně, přesněji řečeno na úsťovou energii střely. Se stoupající teplotou tento výkon typicky klesá. Je to dáno souběhem několika faktorů, z nichž nejvýznamnější je asi roztažnost kovových materiálů se zvyšující se teplotou a tím vznikající větší vůle těsnění pístu, který pak logicky dá diabolce menší impulz. Jistý vliv může mít také to, že teplejší vzduch má menší hustotu a ve válci vzduchovky je při stejném objemu stlačeném pístem schopen vyvinout menší tlak. Ať tak či onak, vliv teploty na výkon především pružinových vzduchovek je reálný a je třeba s ním počítat. Při přechodu z chládku do letního parna na přímém slunci může dojít ke změně (snížení) úsťové rychlosti třeba až o 5, někdy až 10 m/s. Nejlepším opatřením je změřit úsťovou energii diabolky bezprostředně před závodem, v podmínkách co nejbližších tomu, co se dá očekávat při samotném závodě, a tomu přizpůsobit opravy náměru na různé vzdálenosti.

        • Je také dobré si uvědomit, že především při tréninku či volné střelbě s vysokou frekvencí výstřelů dochází k zahřívání zbraně vlivem vysokých teplot vznikajících při prudkém stlačení vzduchu pístem vzduchovky, což může mít za následek změny v úsťové rychlosti diabolky v průběhu takového intenzivního střílení. Např. během závodů bývá tento vliv nevýznamný, protože mezi výstřely jsou dlouhé prodlevy a zbraň mezi jednotlivými výstřely vychladne. Je to ovšem opět problém pístových vzduchovek.

        • Stoupavé či klesavé proudy vzduchu, které vznikají nad povrchy s různou teplotou, mohou teoreticky (a podle některých střelců i prakticky) ovlivnit trajektorii diabolky při průletu nad těmito povrchy.

  • Úhel náměru

        • Už při střelbě víceméně vodorovné (záměrná blízká horizontále) je reálný náměr hlavně nenulový. Pokud ale náměr hlavně nepřekročí "rozumné" hodnoty, je možné ho zanedbat a nedělat na něj žádnou opravu. Jakmile ale náměr překročí nějakých 30°, začíná být jeho vliv nezanedbatelný (pro přesnou terčovou střelbu leží hranice významnosti ještě níže a jeho důležitost závisí, samozřejmě, také na vzdálenosti střelby) a opravy zaměření už budou nutné. Je třeba prozkoumat konkrétní balistickou křivku, která ukáže, při jakých kombinacích výkonu zbraně, balistického koeficientu střely, náměru a vzdálenosti střelby bude nutná oprava kladná či záporná a jak velká. Při běžném poměru výkonu zbraně a vzdálenosti, na kterou se vzduchovkami střílí, lze říct, že oprava na úhel náměru bude ve velké většině záporná, tedy že bude třeba záměrný bod posunout pod bod na cíli, který chceme zasáhnout. Pro střelbu s negativním náměrem (střelbě z kopce)

        • https://www.fieldtarget.cz/cs/zaciname-s-hft/129-balistiky-2dil.html

  • Držení zbraně

    • Pevné vs. volné držení

        • Obecně přijímaná poučka říká, že nekopací vzduchovky (PCP, CO2) je vhodné držet spíše pevně, zatímco pístové kopačky držet či spíše jen podpírat volně tak, aby mohly provést svůj specifický zákluz při výstřelu .

    • Těžiště a místo podpěry zbraně

        • Při všech polohách a způsobech podpory zbraně při střelbě je zásadně vhodné podpírat zbraň vždy ve stejném místě. Jinak by mohl být problém s různým chováním zbraně v různých polohách a z toho vyplývajících nevyzpytatelných výsledků střelby. Asi podstatnější je to opět u pístových vzduchovek se zpětným rázem.

    • Naklánění zbraně podle podélné osy

        • Častou příčinou "nevysvětlitelných" nepřesností ve střelbě je nevědomé naklánění zbraně podél její podélné osy na jednu či druhou stranu. Dobrou pomůckou je libela upevněná na zbrani. To je pro řadu závodů ovšem zakázaná pomůcka, pro trénink je to ale v pohodě.

    • Práce se spouští

        • Popis dobré práce se spouští by byl na delší článek, nicméně podstatné je spouštět výstřel plynule, pouze pohybem spouštěcího prstu, bez dalších pohybů ruky a následně zbraně. Důležité je také konzistentní přikládání prstu ke spoušti, optimálně zpředu, ne zešikma, především ale stále stejně.

  • Teoretická balistická křivka vs. realita

    • Vzdálenost od střelecké pozice vs. skutečná vzdálenost cíle

        • Chceme-li spočítat balistickou křivku naší zbraně a z ní např. odvodit opravy zaměření pro různé vzdálenosti, je třeba si uvědomit, že balistické programy typicky považují za bod, od které se dráha střely a také vzdálenosti počítají, ústí hlavně. Praktická vzdálenost při střelbě dle pravidel leckterých závodů je ale nižší, protože ústí hlavně je typicky několik decimetrů před kolíkem, ke kterému se udává vzdálenost. Chceme-li tedy být přesní, je třeba reálnou vzdálenost ústí hlavně od kolíku, resp. stanoviště, od kterého se počítá vzdálenost k cíli, odečíst. A to může být klidně i 0,5 m, což se už na výpočtu oprav zaměření především na menší vzdálenosti poměrně významně projeví.

    • Propad zásahu oproti záměrnému bodu vs. potřebná oprava

        • Praktická oprava nutná pro kompenzaci propadu zásahu oproti záměrnému bodu v cíli není stejná jako sám propad, protože pro kompenzaci propadu je nutné změnit náměr hlavně, čímž se změní geometrie výstřelu a tím tvar balistické křivky. Balistické programy, které spočítají odchylku bodu zásahu od záměrného bodu, tak vlastně nedávají zcela bernou informaci o potřebné opravě. V praxi může být tento rozdíl zanedbatelný, nicméně při větších vzdálenostech střelby se již projevit může.