Sire Marcus Miller M7 5 2nd Gen
Recenze: Sire Marcus Miller M7 - baskytara s bezkonkurenční zvukovou variabilitou
Úvod
V průběhu procesu výběru nové pětistrunné baskytary se brzy dostal na první místo nástroj značky Sire, konkrétně model Marcus Miller M7, 2. generace. Na první místo v mém žebříčku kandidátů na novou basu se Sire M7 dostala především díky kombinaci výjimečné zvukové variability, velmi rozumné ceny a očekávání vysoké kvality nástroje prezentovaného výrobcem i řadou názorů na Internetu jako nástroje prémiové úrovně za neprémiovou cenu.
Prošel jsem spoustu článků, recenzí, videí a dalších informačních zdrojů, abych se předem dozvěděl co nejvíce o kladech i případných záporech tohoto nástroje a, přesvědčen o správnosti mého rozhodnutí, objednal jsem ji.
Za ten cca týden, co jsem měl basu v rukách, jsem se nedostal k pořízení seriózních fotografií. Pořídil jsem jen tuto zběžnou fotografii mobilním telefonem, lepší obrázky tedy hledejte na Internetu.
První dojem
Bezprostředně po vybalení na mě nástroj udělal tento dojem:
Pozitiva
Baskytara byla solidně seřízená, dalo se na ni rovnou celkem dobře hrát.
Krk byl rovný, resp. rovnoměrně prohnutý, s perfektně srovnanými pražci, příjemnou povrchovou úpravou (mat), hezkým hmatníkem ze středně kvalitního ebenu.
Tělo má v mých očích pěknou povrchovou úpravu (lesklý lak).
Jack pro kabel vypadá hezky, je subtilní, bez “plechu” kolem, kabel v něm pěkně drží.
Basa má docela šťavnatý zvuk “na sucho”.
Negativa
Ovládací knoflíky
Materiál a provedení knoflíků je velice laciné a neodpovídá úrovni nástroje, to jsem ale věděl a čekal jsem to a už předem jsem se smířil s tím, že bude nutná jejich výměna za nějaké kovové.
Některé ovládací knoflíky nemají žádnou nebo mají jen nepatrně naznačenou středovou polohu - to se mi v rámci prvního dojmu jevilo jako zanedbatelný problém.
Prakticky všechno jsem musel dotáhnout - ladicí mechaniky, dokonce i vruty držící kobylku a vruty držící krk k tělu. To není vyloženě vada, ale, přiznám se, že mě to trochu překvapilo.
Vruty držící krk k tělu jsou jen čtyři, přičemž na Internetu jsou prezentované nástroje s pěti vruty. Možná jde o nějakou subgeneraci a doufám, že i ty čtyři vruty vydrží, ale pět by se mi líbilo trochu víc.
Kosmetika
Na přední desce je drobný kosmetický kaz, který bych skutečně prémiovému nástroji vytýkal, ale tady mi to nevadí.
Krk není s přední deskou úplně dokonale slícován - zaoblení rohu krku přisedajícího k přední desce těla má jiný poloměr než příslušné vybrání v těle. Na fotografiích a ve videích na Internetu vypadá toto slícování dobře a asi se jedná o drobný výrobní šlendrián tohoto konkrétního kusu, z pohledu funkce samozřejmě zcela nepodstatný, ale...
Jasanové tělo je slepeno ze tří kusů, každého s úplně jinou kresbou, prostě indonéskými pracovníky náhodně vybraných prkének - není to nijak důležité pro funkci nástroje a je to vidět jen zezadu, takže to nevadí, ale kontrastuje to s tím, jak se výrobce chlubí nadstandardním designem zadní části v podobě dřevěných (a skutečně pěkných) krytů prostorů pro baterie a elektroniku, což také nikdo kromě majitele neocení. Obrázky na Internetu také ukazovaly mnohem hezčí tělo nástroje.
Krytka přístupu k výztuži krku (na hlavě) je sice hezky dřevěná, ale pravděpodobně přílišným utažením jednoho ze tří šroubků došlo k ohnutí až částečnému odlomení jednoho rohu (někdo se to pokusil slepit, drží to, ale nevypadá to hezky, i když si toho všimnete jen při pohledu z velké blízkosti).
Celkový dojem
Shrnu-li to, pak musím říct, že už podle prvního dojmu bych nástroj neřadil mezi prémiové, nicméně většina mých výtek směřuje ke kosmetickým drobnostem, které nemusejí nakonec hrát žádnou roli v rozhodování, jestli si nástroj nechat nebo ne. Možná jsem měl jen smůlu na výjimku z pravidla, že tyto basy jsou vyrobeny pečlivě a bez kazů, ale i to, že zjevně existuje reálné nebezpečí, že dostanete nedokonalý nástroj, neodpovídá deklarované prémiovosti. No nic, cca 25.000,- Kč není sice málo, ale zase to není tak moc, abych si nechal radost zkazit nepodstatnými drobnostmi. Těším se, že zvuk a hratelnost všechny moje někdy hnidopišské výtky zcela potlačí.
Seřízení a praktické použití
Vrhnul jsem tedy na dokonalé seřízení nástroje a konečně jsem na něj také brnknul. A moje dojmy z této druhé fáze se dají shrnout do následujících bodů:
Pozitiva
Krk mi padl skvěle do ruky, saténová povrchová úprava je příjemná a celková geometrie krku pomohla účinně rozptýlit mé obavy z nepohodlnosti hraní s ohledem na mé spíše menší ruce v kombinaci s delší menzurou, než na jakou jsem zvyklý (35"), a 18mm roztečemi strun u kobylky.
Krk je zcela bez vad, je souměrný a průhyb dá se dobře seřídit.
Prostory pro baterie a elektroniku jsou začištěné, je vidět snaha o odrušení, dráty jsou uspořádané.
Kobylka umožňuje uchycení strun jak skrz tělo, tak standardně přímo do kobylky, což možná má i nějaký vliv na zvuk (podle mě moc ne), ale především to otevírá možnost použít různě dlouhé struny. Pro uchycení skrz tělo to musí být struny délky super long scale, při uchycení do kobylky ale stačí i běžné long scale (pro 34”), sice jen s malou rezervou, ale jde to. To je velmi výhodné v tom, že lze použít i struny, které třeba v super long scale délce nejsou k dispozici.
Nástroj váží stejně jako moje základní 4strunná baskytara (4,1 kg), takže se nemusím bát o záda o nic víc, než při mém dosavadním hraní.
Negativa
Baskytara trochu padá na hlavu - není to nijak zásadní, ale je to trochu cítit.
Osobně nejsem úplně nadšený z výrobcem vyzdvihovaného zaoblení konců pražců a hrany hmatníku, raději bych měl ostřejší hranu a více zapuštěné konce pražců. Nejde o vadu a je to jen subjektivní názor, ale pro mě je trochu nezvyk tu hranu necítit, tak jsem to zařadil mezi negativa.
Mezi negativní drobnosti řadím i nutnost odšroubovat čtyři vruty, aby se dal odklopit kryt baterií (baterie se ale zas tak často vyměňovat nebudou).
Výztuha krku mi sice nakonec umožnila průhyb krku dobře seřídit, ale těsně vedle finální polohy měla jakýsi "mrtvý" chod, až jsem se bál, že to seřídit nepůjde nebo že bude výztuha drnčet, což se ale naštěstí nepotvrdilo. Protože mě to ale malinko znervóznilo, tak to zde zmiňuji.
Kobylka, to je trochu významnější potíž...
Závitové otvory v kamenech kobylky pro šrouby nastavující aktivní délku struny pro seřízení ladění jsou poměrně mělké a šrouby dlouhé, takže např. u strun G a H byly nadoraz a kameny již nešly posunout dozadu, což jsem ovšem pro doladění potřeboval. Nakonec jsem se rozhodl šrouby zkrátit a, když jsem zjistil, že jsou šrouby dokonce ohnuté (další důkaz toho, že basu asi v Indonésii vyráběli v pátek večer), tak jsem je raději celé vyměnil. Naštěstí jsem našel vhodné šrouby v domácích zásobách, ty jsem příslušně zkrátil a vše pak fungovalo. Takovou potřebu kutilství jsem ale nečekal. Toto řešení obecně není moc praktické, pro každou strunu musí být stavěcí šroub jinak dlouhý a různě dlouhé jsou dokonce i pružinky udržující nastavenou vzdálenost.
Otvory v kobylce, jimiž procházejí struny při uchycení skrz tělo, mají poměrně ostré hrany, struny se o tyto hrany opírají a hlavně u těch tenčích to na mě působí jako místo, kde by mohly struny prasknout. Mně žádná struna nepraskla, ale raději bych viděl hrany otvorů oblé či zkosené.
Absence jasně vymezené středové polohy některých ovládacích knoflíků mi začíná čím dál víc vadit.
Knoflík hlasitosti je až příliš blízko ke krku a je vysoký, takže při dynamičtějším hraní trsátkem či slapu do něj sem tam narazím hranou ruky.
Značky pro polohy na boku hmatníku jsou poměrně titěrné a při komornějším osvětlení nejsou moc vidět.
Shrnutí dojmů ze seřízení a ergonomie
Basa se dala dobře seřídit a padla mi výborně do obou rukou. Možnost použít různě dlouhé struny je vítaná. Z pohledu ergonomie při hraní mi pouze nepřijde jako úplně šťastné umístění ovládacích knoflíků, především pak knoflíku ovládání hlasitosti. Basa trochu padá na hlavu, ale při praktickém hraní jsem to negativně nevnímal. Největším zklamáním je kobylka, která vyžaduje domácí úpravu, aby fungovala dobře.
Zvuk
Pozitiva
Baskytara nabízí spoustu zvukových možností, zvlášť oceňuji možnost přepínání zapojení snímačů pro každý samostatně a z toho vyplývající různé možnosti jejich kombinace.
Snímače mají velice pěkný zvuk pokrývající opravdu bohaté frekvenční spektrum, zvuk je výborný a dobře použitelný ve všech nastaveních. Mezi jednotlivými zapojeními snímačů (humbucker sériový, humbucker paralelní, jednocívkový) je výrazný zvukový rozdíl a všechna najdou své uplatnění.
I kobylkový snímač samostatně hraje velmi dobře, což není vždy pravidlo.
Baskytara hraje i bez baterií a i pasivní zvuk je hezký a použitelný.
Předzesilovač prakticky nešumí ani při vytažených výškách.
Korekce předzesilovače jsou účinné a dobře “naladěné”, obzvlášť praktické je možnost ovládání parametrických středů.
Negativa
Nástroj má velice dlouhý sustain, což bych měl hodnotit jako pozitivum, ale zde v dozvuku brzy začnou převládat především vyšší harmonické, které přecházejí až do jakési zpětné vazby a dozvuk se stává prakticky nekonečným. To nemusí být zrovna žádoucí a je třeba důsledně tlumit struny po dohrání. Možná je to ale důkaz velké citlivosti a frekvenčního rozsahu snímačů a nejedná se tedy o skutečné negativum.
Celkový dojem ze zvuku
Zvuk baskytary mohu označit za výborný. Ve zvukové variabilitě tato basa prakticky nemá konkurenci (já jsem skutečně žádnou jinou s takovými možnostmi nenašel) a v tomto ohledu tedy zcela naplnila, možná až předčila moje očekávání.
Výsledek mého rozhodování o tom, jestli si basu nechat
Přesto, co jsem napsal v hodnocení zvuku, celkový závěr není optimistický. Po nějaké době používání baskytary se některé její nedostatky, které jsem zpočátku hodnotil jako marginální, ukázaly být jako obtěžující. Jedná se např. o nejasné mechanické vymezení střední polohy některých ovládacích knoflíků (ověřil jsem si, že na jiných kusech ty knoflíky fungují dobře). Jistě, žádný z nedostatků, které popisuji výše, není fatální a znemožňující nástroj používat, ale nakonec jsem je base neodpustil a rozhodl jsem se ji vrátit. Jsem prostě přesvědčen, že ani nástroj za pár tisíc nemá právo být vyroben nedbale a že tuto nedbalost nechci nástroji za 25.000,- korun odpustit. Toto moje přesvědčení je podpořeno mojí osobní dlouholetou zkušeností s jinými nástroji, které stály mnohdy mnohem méně než tento, ale kterým není z pohledu zpracování co vytknout. Basu jsem tedy s poměrně těžkým srdcem vrátil a následovalo rozhodování, jestli dát šanci jinému kusu nebo se poohlédnout po jiné značce. I když bylo zřejmé, že jinou baskytaru se srovnatelnými zvukovými možnostmi nebudu schopen pořídit, nakonec jsem se rozhodl nevstupovat podruhé do stejné řeky a pořídil jsem něco zcela jiného - Schecter SLS Elite-5.
Závěr
Baskytara Sire Marcus Miller M7 v druhé generaci je koncepčně výjimečný nástroj, který především ve variabilitě zvuku nemá konkurenci. Pokud je maximální zvuková variabilita vaším hlavním kritériem, pak nenajdete lepší řešení, přičemž k nalezení obdobně vybaveného nástroje vám nepomůže ani navyšování rozpočtu na jeho nákup. Musíte ale nemít smůlu na nedbale vyrobený kus, objednávání přes Internet je tedy trochu sázka do loterie, což alespoň mému názoru na tenhle nástroj dost škodí.
Pozn.: Baskytara je k dispozici v několika málo barevných variantách, které jsou ještě vázány na použitý materiál těla. Mně se líbilo provedení v čistě přírodní barvě, což ale znamenalo pořízení varianty s jasanovým tělem, která je cca o 4.000,- dražší než varianta s olšovým tělem, přičemž si troufám tvrdit, že na zvuku to znát nebude. Pokud byste tedy chtěli ušetřit, je možné koupit basu s tělem z olše, ale pak si musíte vybrat z jiných barevných variant, než které se nabízejí s tělem jasanovým. Mluvím o pětistrunných verzích, neověřoval jsem, jestli je u čtyřstrunných situace stejná.
Kompletní specifikace
V tabulce níže najdete kompletní specifikaci baskytary včetně porovnání s jinými nástroji, se kterými jsem měl nebo mám co do činění:
Únor 2021