Terče a terčovnice

Názor a námět: Samonosná terčovnice z materiálu Polimix

Když jsem řešil, do čeho budu střílet, zvažoval jsem několik parametrů:

  • Použití v exteriéru i interiéru

  • Samonosnost, resp. použití kdekoli bez dalších konstrukcí a pomůcek

  • Dostatečné rozměry a robustnost v kombinaci s co nejnižší hmotností

  • Možnost umístění jakýchkoli terčů, primárně papírových

  • Schopnost zachytávat diabolky

Hned první nápad se ukázal jako celkem dobrý. Jako lukostřelec již léta používám terčovnice z materiálu Polimix královéhradecké firmy Yate. 30 cm Polimixu spolehlivě zastaví i šíp z kladkového luku (jen pro zajímavost, soutěžní kladkové luky jsou omezeny maximální rychlostí šípu 100 m/s, což při hmotnosti šípu např. 20 g dává úsťovou energii až 100 J) a úvaha byla, že by to mohl dokázat i s 4,5mm diabolkou vystřelenou z 16J vzduchovky. A ukázalo se, že je to pravda. Tři standardní bloky Polimixu (každý o rozměrech 80x30x9 cm) jsem jednoduše spojil lepicí páskou do kvádru o rozměrech cca 80x30x30 cm a hotovo. Až se některá vrstva hodně vystřílí, tak ji opět jednoduše vyměním. Materiál ještě nějaký mám.

Terčovnice je lehká a přitom sama stojí a při dopadu diabolky se ani nezachvěje. Při střelbě z malých vzdáleností 4,5mm diabolka z 15,5J vzduchovky prostřelí první dvě vrstvy a zůstane lehce zabořena do třetí vrstvy (většina diabolek ale zůstane na rozhraní druhé a třetí vrstvy), při střelbě na větší vzdálenosti (25 m a více) již diabolka prostřelí pouze první vrstvu a velká část jich zůstane mezi první a druhou vrstvou, případně ve druhé vrstvě. Diabolky tedy zůstávají v terčovnici a velkou část z nich lze z terčovnice následně vysypat tím, že se jednotlivé vrstvy oddělí. Uvidíme, jak dlouho bude trvat, než Polimix rozstřílím tak, že diabolky projdou skrz všechny tři vrstvy. Plánuji ovšem zadní stranu terčovnice vyztužit tenkým plechem a tím výdrž terčovnice významně prodloužit a také ochránit okolí před nečekanými průstřely.

Zvukově to žádná sláva není - střelba do plechových střelniček a lapačů dává, samozřejmě, mnohem větší rány, ale i dopad diabolky na papír podložený Polimixem slyšet je.

Terčovnici používám venku i doma a, kromě jednoduchého umístění jakýchkoli papírových terčů, ji používám i jako podstavec pro jiné terče (např. do ní zapíchnu běžný tréninkový terč, abych ho dostal výše, případně abych ho vůbec nějak upevnil, pokud to sám terén nedovoluje). Osobně mi toto řešení velice vyhovuje. Stejnou terčovnici mohu použít pro vzduchostřelbu i lukostřelbu a jsem také rád, že takhle mohu provozovat střelbu i ekologicky, tedy že prostředí nekontaminuji olověným střelivem.

Pozn.: Blok Polimixu 80x30x9 cm stojí cca 350,- Kč, takže terčovnice vyjde včetně lepicí pásky na nějakých 1.100,- Kč. Já jsem měl Polimix již doma, takže jsem to nepočítal. Zadarmo to sice není, ale připadá mi to celkem přijatelné.

Samostojná terčovnice z materiálu Polimix v reálu

Terčovnice použitá jako podstavec pro tréninkový terč.

Doplnění IV/2021

Na základě dotazu, který mi k tomuto tématu přišel, doplňuji:

Provedl jsem laboratorní měření za přítomnosti notáře a vyšlo mi, že 1 kus desky Polimix rozměrů 30x80x9 cm váží cca 1,25 kg. Mám teď po ruce jen jednu z mých terčovnic, a to interiérovou, do které sem tam střílím v bytě, proto je na zadní straně zesílená hliníkovým plechem, abych měl jistotu, že ji neprostřelím, i kdyby v daném místě byl Polimix třeba už nějak vysypaný. Tahle terčovnice skládající se ze tří desek Polimixu, hliníkového plechu 30x80 cm (tl. asi 0,5 mm), spousty izolepy, mnoha vrstev papírů s nakreslenými terči a odhadem vyššími stovkami diabolek zachycených uvnitř terčovnice dnes váží cca 10 kg. To je docela optimální váha, protože terčovnice pěkně stabilně stojí. Tuhle jsem ještě neopravoval, ani jsem ji nerozebíral a nevybíral z ní diabolky. To jsem už jednou za ty dva roky dělal u venkovní terčovnice, do které jsem toho nastřílel o hodně více. Desky Polimixu jsem ale nevyměňoval, protože moc rozstřílené nebyly, ta zadní byla prakticky netknutá, převážná většina diabolek skončila v té prostřední nebo na rozhraní prostřední a zadní desky. Pomáhám tomu také tím, že se snažím po rozstřílení papíru s terči umístit nový papír, resp. terče na něm trochu jinak, než byl ten původní, abych nestřílel do stále stejných míst. Ta venkovní terčovnice již bez opravy snesla několik tisíc ran. Nakonec jsem ale i na ni dal ze zadní strany hliníkový plech, abych měl jistotu neprostřelení, ať si ji postavím kamkoli. Musím říct, že jsem s tímto systémem stále spokojen.

Trhon.cz, XI/2019, 2021