Použití astronomického dalekohledu pro fotografování ve dne

Zrcadlový astronomický dalekohled a jeho použití pro denní pozemské fotografování

Jako amatérský astronom brázdím noční oblohu svým zrcadlovým dalekohledem a sem tam si i něco vyfotografuji. Na seriózní astrofotografii nemám výbavu, ale i tak se sem tam něco povede. Asi každého fotografa by napadlo to, co mě, tedy jestli a jak je takový dalekohled použitelný pro "normální" pozemské fotografování za denního světla. Kdyby to šlo, pak by se mohlo jednat možná o nejlevnější způsob, jak se dostat k opravdu dlouhému ohnisku s velice slušnou světelností.

Konkrétně dalekohled Sky-Watcher Dobson 10" je přístroj jednoduché Newtonovy konstrukce (primární parabolické zrcadlo + sekundární rovinné zrcadlo pro odraz do okulárové šachty) s průměrem zrcadla-objektivu 254 mm, ohniskovou vzdáleností 1200 mm a světleností f4. Přes bajonetovou redukci se k dalekohledu dá připojit každá běžná zrcadlovka. Fotografický objektiv s obdobnými parametry se asi ani nevyrábí a i kdyby ano, byl by pro běžné smrtelníky zcela nedostupný. Delších ohniskových vzdáleností se dá, samozřejmě, dosáhnout kombinací teleobjektivů s telekonvertory, světelnost f4 je ale mimo dosah. A co finanční stránka věci? Zde asi dalekohled vyniká nejvíce. Jeho ceně kolem 10000,- Kč (včetně bytelné Dobsonovy montáže plnící roli pevného stativu a základních okulárů umožňujících jeho okamžité použití pro pozorování) se žádný kvalitnější dlouhý a světelný teleobjektiv ani nepřibližuje.

Kde jsou tedy nectnosti takového dalekohledu z pohledu pozemského fotografa? Je to především jeho velmi měkká kresba, kterou nelze zlepšit zacloněním, protože zde žádná clona není (i když by nějaká vyrobit šla, ale nevím, nevím...). Dalším omezením pro běžnou fotografii je dlouhatánská minimální zaostřovací vzdálenost. Tento konkrétní dalekohled nedokáže zaostřit na vzdálenost kratší než cca 58 m a na vzdálenosti v řádech desítek až stovek metrů se také nejvíce projevuje problém s kvalitním zaostřením. Vadou Newtonovy konstrukce je také jisté zkreslení obrazu při okrajích pole. To se ale, kupodivu, na fotografickém obraze viditelně neprojevuje. Dalekohled s montáží váží cca 30 kg, a tak se nedá použít např. pro šoulačku po lese. K měkké kresbě je ale třeba ještě připočíst problém atmosféry, resp. jejího tepelného chvění, které je při zemi výrazné, a při přiblíženích, které dalekohled poskytuje, toto chvění velice významně škodí obrazu. Jakýkoli superobjektiv by ovšem měl stejný problém.

Ani výše uvedené nectnosti ale astronomický dalekohled zcela nediskvalifikují z použití v roli superteleobjektivu. Takto pořízené fotografie sice opravdu nejsou bez vad, ale, je-li potřeba z velké dálky něco zdokumentovat a je-li obsah důležitější než technická kvalita, pak to za úvahu stojí.

Na závěr si dovoluji shrnout, že dalekohled odvádí dobrou práci jako nástroj pro pozorování noční oblohy, v roli teleobjektivu ho hodnotím tak na tři mínus, osobně s ním ale rád pozoruji i fotografuji např. také Slunce a, podívám-li se opět na jeho cenu, hodnotil bych ho jako velice dostupné a dost univerzálně použitelné zařízení, které stojí za úvahu i tomu, kdo kromě pozorování také fotografuje na velké vzdálenosti, a to nejen v noci.

Podívejte se na pár obrázků pořízených přes popisovaný dalekohled za slunečného dne (jedná se o neořezaný obraz z celé plochy APS-C čipu zrcadlovky Canon EOS 50D, pouze se základními úpravami jasu a kontrastu):