Cort B4 FL

Recenze: Cort B4 FL - levná a přitom kvalitní bezpražcová baskytara po začátek a možná i na hodně dlouho

Celkové hodnocení

V bezpražcových baskytarách není zrovna velký výběr. A, pokud to chcete zpočátku jen vyzkoušet a nejste si jisti, že to bude ten pravý nástroj pro vás, pak asi budete koukat po něčem levném, čímž se výběr ještě významně omezí. Pokud tedy jdete tímto směrem, určitě si na seznam dejte basu Cort B4 FL. Může to být bezpražcová baskytara pro váš začátek, možná ale i na velmi dlouho.

Celkové hodnocení: 8/10

• absolutně (bez ohledu na cenu) ... 70 %

• relativně vzhledem k ceně ... 95 %

Klady: Poměr kvalita/cena, solidní zpracování, slušný zvuk

Zápory: Pro mě nepřesvědčivý výkon aktivní elektroniky, ebenový hmatník by asi byl lepší, ale v téhle ceně ho nelze vyžadovat (a zde použitý palisandr se zdá být především mechanicky zcela OK)

Vyrobeno: 2008, Indonésie

Fotografie baskytary Cort B4FL po mnoha letech užívání

Popis, konstrukce

Jedná se o bezpražcovou baskytaru odvozenou od své pražcové sestry Cort B4. Je to nástroj vyšší řady Cort Artisan, objektivně jde ale o nástroj spíše nižší střední třídy, což se projevuje především na jeho elektrické výbavě. Zpracování těla je na velmi dobré úrovni, menší výtky bych měl pouze k drobným nerovnostem povrchu zadní strany krku, především v přechodu do hlavy jsou drobné vlnky, které ale nijak nebrání levé ruce ve hře a nejedná se tedy o žádný reálný problém a je to způsobeno přirozenými vlastnostmi dřeva wenge, které má relativně hrubou strukturu. Celkově se ale jedná o hezký nábytek, přičemž estetický dojem umocňuje nejen výběr dřev (bahenní jasan, wenge, palisandr), ale také povrchová úprava „Open Pore Natural“, která má za následek dojem, jako by dřevo nebylo nijak povrchově upraveno. To působí zajímavě pro oko a nijak to nevadí ani prakticky.

Krk je široký 40 mm na nultém pražci a má rádius 400 mm, takže je širší a plošší a blíží se provedení „Precision“. 

Příjemnou konstrukci má bytelná kobylka, která umožňuje seřizování kamenů, přes které vedou struny, ve třech směrech, a to klasicky vpřed/vzad a nahoru/dolů a k tomu ještě umožňuje stranový posun hřídelky s vybráním pro strunu uvnitř každého kamene, čímž se dá do jisté míry ovlivňovat vzdálenost strun. Suma sumárum konstrukce nástroje je zdařilá.

Zvuk

Originální struny na nástroji byly D’Addario Nickel 0,040″ se standardním vinutím. Protože mi bylo líto hmatníku a také jsem chtěl ještě výraznější využití bezpražcového zvuku, ihned jsem je vyměnil za hlazené struny D’Addario Chromes .045 – .100 Flat Wound. Zvuk tedy budu popisovat s použitím těchto hlazených strun.

Zvuk se dá charakterizovat jako

a) průměrně silný 

b) měkčí až dřevěný, s výraznými výškami – zvuk je opravdu dost akusticky zabarvený a v tomto ohledu plně vyhovuje mým představám

c) průměrný sustain – průchozí krk by sustainu možná pomohl, poměrně krátký dozvuk ale má na svědomí spíše přirozené tlumení struny prstem při absenci pražců

Celkově je zvuk odpovídající určení nástroje a nejedná se o nějaké laciné hučení.

Nutno podotknout, že ani s vypnutým aktivním ekvalizérem baskytara bez baterie nehraje. Po přepnutí korekcí do aktivního módu se lehce zvýší šum na výstupu. Aktivní předzesilovač mi tak moc užitečný nepřipadá. Já na basu hraju prakticky výhradně při přepnutí na pasiv (i když on to vlastně skutečný pasiv není, jen se tím vypne ekvalizér, takže výstup je stále nízkoimpedanční nebo, chcete-li, linkový). Nadšený také nejsem ze slyšitelných lupnutí při přepínání mezi aktivem a pasivem. Ani to mi ale vlastně nevadí, protože aktivní režim nepoužívám a není ani pravděpodobné, že byste přepínali mezi aktivem a pasivem během hraní. Při vypnutém aktivním ekvalizéru si na šum ani nevzpomenete a není překážkou ani pro studiovou práci.

Co říct ke zvuku závěrem? Předzesilovač mě v tomto provedení nepřesvědčil, s vypnutým ekvalizérem ale hraje basa pěkně. Je ale potřeba udělat si na ten zvuk vlastní názor. A za ty peníze je to velice dobré.

Pozn.: Snímače Bartolini MK1 ve skutečnosti nejsou "originálním" Bartolini výrobkem. Vyrábí si je sama firma Cort a na základě licence na ně dává nápis Bartolini. Snímače sice vypadají jako dvojcívkové, ale jsou to jednocívkové snímače s dělenou cívkou, tedy typ "Precision" v reverzním uspořádání (cívka pro umístěním horní, tedy zvukově nižší struny je blíže ke kobylce a cívka pro umístěním spodní, tedy zvukově vyšší struny je blíže ke krku). Celé je to pak pouze zabaleno do společné krabičky. Tyto snímače, zdá se, opravdu velmi dobře vyhovují právě bezpražcovému použití. Sama firma Bartolini reagovala na požadavky leckterých hráčů a vyrábí originální náhradu snímačů MK1 (nejblíže jsou zřejmě snímače MK4) se stejnými rozměry pro snadnou výměnu. Jak ale uvádím výše, myslím, že snímače MK1 velice dobře vyhovují právě bezpražcové base a já bych je asi nevyměňoval.

Spolehlivost, životnost

Zpracování nástroje je velice slušné, co ale vydrží bezpražcový a ne příliš lakovaný hmatník, je otázka. Snad to ale páni inženýři  nepodcenili. Také uvidím, jak se bude časem chovat Open Pore povrchová úprava, která dělá dojem, že se musí zašpinit, ale z otevřených pórů to nikdo nedostane. Ty póry ale zas tak otevřené nejsou, tak snad…

Závěrečné hodnocení

V poměru provedení/výkon/cena jsem nenašel lepší variantu. Vyhovuje-li vám širší a plochý hmatník zalíbí-li se vám zvuk, pak mohu investici do tohoto nástroje doporučit.

Leden 2010

Doplnění 2013

Opotřebení: Ani po 3 letech celkem aktivního hraní se na baskytaře neprojevily žádné neduhy, krk drží, hmatník je jen lehce lesklejší pod strunami, nejsou na něm ale vidět ani náznaky vybroušení a jiných negativních projevů od strun či prstů. Zde je ovšem třeba připomenout, že celou dobu používám prakticky výhradně hlazené struny, jejichž negativní účinek na hmatník je jistě mnohem slabší, než u standardních „roundwoundů“. Jediné, co se na base projevilo, je přece jen zanesení nějaké špíny do jejího open pore povrchu, a to především v místech, kde se o tělo opírá moje pravá ruka. Mně to nejen nevadí, ale dokonce bych řekl, že mi s tím ušmudláním nástroj připadá tak trochu sympatičtější než předtím.

Hráčský dojem: Basu nakonec používám mnohem více, než jsem čekal, a nic mi při živém hraní ani nahrávání na base nevadí a dnes bych prakticky všechny výtky zařadil do sekce „pro hnidopichy“, především pak s ohledem na cenu nástroje. Co bych i po delší reálné zkušenosti zcela oželel, je aktivní ekvalizér a s ním spojený vypínač. Jinak fakt v poho…

Doplnění 2018

Už druhý rok baskytaru používám jen minimálně, a to proto, že jsem si pořídil elektrický kontrabas, který části hudby, kterou aktuálně provozuji, vyhovuje natolik, že pro bezpražcové hraní používám prakticky jen jej. Protože se mi nelíbí pohled na nástroj, který si moc nezahraje, rozhodl jsem se baskytaru prodat, aby sloužila zase někomu jinému. Jinak i dnes platí vše, co jsem uvedl v Doplnění z roku 2013 - žádný problém.

Na výše uvedených fotografiích vidíte tento konkrétní nástroj ve stavu ke květnu 2018.

Doplnění 2020

Baskytaru jsem opět začal aktivně používat, a to v rockové kapele. Původní zvuk snímačů Bartolini MK1 mi ale rychle přestal vyhovovat, ve zvuku kapely se málo prosazoval a celkově přestal splňovat požadavky na rockový repertoár. Proto jsem kobylkový snímač vyměnil za dvoucívkový Bartolini BC4CBC. Tím došlo k významné změně k lepšímu v kvalitě zvuku směrem ke středovému, který jsem hledal. Aby basa zároveň začal pořádně mňoukat, přestal jsem používat hlazené struny a nasadil jsem roundwoundy s jemným vinutím a nižší tenzí - Thomastik JR344.

Tyto změny se vyplatily a baskytara se po letech vysloveně rozezpívala. Jen je trochu škoda, že jsem nebyl v dané době rychle schopen sehnat přímou náhradu snímačů BA MK1, tedy některý z řady BA MK4xxx. Zvolený snímač BA BC4CBC má přece jen o nějaký milimetr menší rozměry, a tak je kolem něj v těle baskytary drobná mezera.

Kompletní specifikace

Kompletní specifikaci baskytary včetně porovnání parametrů s některými dalšími nástroji, se kterými jsem měl co do činění, najdete v následující tabulce:

Pár obecných osobních poznámek k bezpražci a hraní na něj

1. Proč jsem bezpražcovou baskytaru kupoval a proč jsem nakonec koupil právě Cort B4 FL? Hlavním impulsem ke koupi bezpražcové baskytary pro mě byla touha zkusit něco jiného po těch mnoha a mnoha letech hraní na pražec. Protože jsem ale pro ni v tu chvíli neměl žádné konkrétní použití a jednalo se tedy pouze o koupi něčeho na vyzkoušení, co možná nakonec nikdy vážně nepoužiji, hledal jsem především co nejlevnější řešení při zachování dobré míry použitelnosti. Bazarová nabídka mě v danou chvíli ničím nenadchla a nabídka nových nástrojů nebyla také rozhodně nepřeberná. Držel jsem v ruce nějaký Squier, zjistil jsem ale, že se mi vlastně nelíbí, tak nějak mi nesedí na těle a na první pohled i poslech je patrné, že je levný. Tak jsem zašel v Hradci ke Kuntům a vsadil na moje předchozí dobré zkušenostmi s jinými výrobky firmy Cort. A bylo to. S porovnáváním více různých nástrojů jsem se moc netrápil. Myslím, že v této nižší cenové kategorii mohou o koupi rozhodovat i jiné, než objektivní parametry (mně se např. na pohled více líbí surově dřevěný vzhled hudebních nástrojů než lakované provedení) a za málo peněz nemůžeme chtít všechnu muziku.

2. Naznačené pražce nebo čistý hmatník? Jsem jednoznačně pro čistý hmatník. Stejně asi jako většina bezpražcových začátečníků jsem se bál, že si na bezpražec zahraji reálně až po dlouhém zkoušení a že to bez naznačených pražců půjde jen ztěžka. Věřte mi, že to tak ale není. Na dobrou orientaci na hmatníku vám bohatě postačí postranní značky označující významné polohy, které vidíte při hře shora na boku hmatníku (jako praktickou věc doporučuji mít označenu i první polohu, která leckdy označena nebývá), s jejichž pomocí se velice brzy zorientujete v polohách I až XII. Za oktávou už začínají trochu větší potíže, ale případné problémy s intonací ve vyšších polohách většinu hráčů nemusejí prakticky trápit. Také by byla nuda, kdyby šlo všechno rychle. Zcela čistý hmatník pak nabízí především úžasnou přehlednost a volnost, kterou pražcový hráč nezažije. Mojí slabinou např. vždy bylo sólování na baskytaře. Po chvíli hraní na bezpražcovou basu jsem ale zjistil, že to vlastně takový problém není. Bez alespoň nějakého hudebního sluchu to ale asi nepůjde. No a nedá mi, abych nezmínil i objektivně zcela irelevantní věc, kterou je skutečnost, že basa s čistým hmatníkem prostě vypadá lépe a „profesionálněji“, než s hmatníkem pomalovaným, a že nikomu nemusíte nic vysvětlovat.

3. Standardní nebo hlazené struny? Obojí je správně a jde jen o použití. Já jsem chtěl dosáhnout co největšího rozdílu oproti hraní na pražcovou baskytaru, takže jsem automaticky sáhl po hlazených strunách, abych tento rozdíl ještě podpořil. Vyzkoušel jsem, samozřejmě, i struny se standardním vinutím. Hrubé struny výrazněji „mňoukají“ a hezky bručí, zvuk hlazených strun je více „placatý“, bez zvonivých výšek a bručivých basů a přibližuje se více např. zvuku akustického kontrabasu (i hlazené struny ale dokáží pěkně zamňoukat). Velkou výhodou hlazených strun je neuvěřitelná lehkost bytí, tedy to, že nekladou žádný odpor pro pohyb prstů po struně a najednou můžete více energie a pozornosti věnovat tvorbě vlastního tónu, můžete mnohem lépe a jemněji dolaďovat polohy a do zvuku „ven“ jde opravdu jen to, co chcete (pokud ovšem ruchy nejsou žádoucí součástí daného hudebního projevu). Nejvýznamnější nevýhodou (vedle zvukové nevhodnosti pro některé žánry) je jejich cena a leckdy i nedostupnost, protože ne každý prodejce drží hlazené struny na skladě (lépe řečeno, téměř žádný prodejce je na skladě nemá) a výrobci si nižší objemy prodejů vynahrazují vyšší cenou. A nabídka hlazených strun na trhu také není kdovíjak pestrá. Na rozdíl od situace před lety, kdy se mi nedařilo sehnat nic jiného, než D’Addario Chromes, jsou dnes běžně k sehnání i jiné značky, např. Fender (ty mám nakonec raději, jsou levnější a mají více výšek). Nezkoušel jsem struny polohlazené, ale tento kompromis mě nijak neláká. Já používám hlazené struny do všech žánrů vč. bigbítu a nemám problém s neprosazením se oproti ostatním nástrojům v kapele.