Recenze: Bezpražcová baskytara pro začátek, možná ale i na velmi dlouho - Cort B4 FL

V bezpražcových baskytarách není zrovna velký výběr. A, pokud to chcete zpočátku jen vyzkoušet a nejste si jisti, že to bude ten pravý nástroj pro vás, pak asi budete koukat po něčem levném, čímž se výběr ještě významně omezí. Pokud tedy jdete tímto směrem, určitě si na seznam dejte basu Cort B4FL.

Celkové hodnocení: 8/10
  • absolutně (bez ohledu na cenu) ... 60 %
  • relativně vzhledem k ceně ... 90 %
Klady: Poměr kvalita/cena, solidní zpracování, slušný zvuk
Zápory: Nepřesvědčivý výkon aktivní elektroniky
Vyrobeno: 2008, Korea (ta jižní)
Cena: 8.300,- Kč (2009, Hudební centrum Hradec Králové)

Popis, konstrukce
Cort B4FL
Jedná se o bezpražcovou baskytaru odvozenou od své pražcové sestry Cort B4. Je to nástroj vyšší řady Cort Artisan, objektivně jde ale o nástroj (nižší) střední třídy. Zpracování těla je na velmi dobré úrovni, menší výtky bych měl pouze k drobným nerovnostem povrchu zadní strany krku, především v přechodu do hlavy jsou znatelné vlnky, které ale nijak nebrání levé ruce ve hře a nejedná se tedy o žádný reálný problém. Na můj vkus by mohla mít basa menší tělo nebo alespoň výraznější zkosení horní hrany pro pravou ruku. Jinak se jedná o hezký nábytek, přičemž estetický dojem umocňuje nejen výběr dřev (bahenní jasan, wenge, palisandr), ale také povrchová úprava „Open Pore Natural“, která má za následek dojem, jako by dřevo nebylo nijak povrchově upraveno. To působí zajímavě pro oko a zatím mi to nijak nevadí ani prakticky.

Co je na zvážení pro případného kupce, je šířka a profil krku, který je díky 40 mm na nultém pražci a rádiusu 400 mm širší a plošší a blíží se provedení „Precision“. I samotný hmatník je prakticky rovný, bez výraznějšího vyklenutí. To může být u bezpražcové baskytary, kde se sá předpokládat převaha hraní prsty nad trsátkem, pro někoho na závadu. Otázkou je, jak odolný vůči otěru a promačkání bude palisandrový hmatník, který působí sice otěruodolně, ale jako celá basa ani hmatník nenese znaky přílišného lakování a máte pocit, že struny mačkáte přímo na syrové dřevo.
Příjemnou konstrukci má bytelná kobylka, která umožňuje seřizování kamenů, přes které vedou struny, ve třech směrech, a to klasicky vpřed/vzad a nahoru/dolů a k tomu ještě umožňuje stranový posun hřídelky s vybráním pro strunu uvnitř každého kamene, čímž se dá do jisté míry ovlivňovat vzdálenost strun.
Trumfem baskytary mají být, kromě ceny, také snímače a elektronika, které pocházejí od věhlasné značky Bartolini. Že to, podle mě, zase taková bomba není, píšu v sekci Zvuk.
Suma sumárum konstrukce nástroje je zdařilá, zvážit je ale třeba šířku krku a doufat, že hmatník něco mechanicky vydrží.
Heslovité shrnutí:
Tělo … bahenní jasan
Krk … wenge, javor - radius 400 mm, nultý pražec 40 mm, 2 oktávy
Barva … přírodní, povrchová úprava Open Pore Natural
Snímače … Bartolini MK1-4/F & MK1-4/R
Elektronika … aktivní, třípásmový ekvalizér (vypínatelný)

Zvuk
Originální struny na nástroji byly D’Addario Nickel 0,040″ se standardním vinutím. Protože mi bylo líto hmatníku a také jsem chtěl ještě výraznější využití bezpražcového zvuku, ihned jsem je vyměnil za hlazené struny D’Addario Chromes .045 – .100 Flat Wound. Zvuk tedy budu popisovat s použitím těchto hlazených strun.
Zvuk se dá charakterizovat jako
a) průměrně silný až slabší – ve srovnání s některými jinými aktivními nástroji (např. Ibanez SRX-700 - viz samostatnou recenzi), která je naopak až extrémně hlasitá, působí zvuk Cortu trochu nesměle 
b) měkčí až dřevěný – zvuk je opravdu dost akusticky zabarvený a v tomto ohledu plně vyhovuje mým představám
c) průměrný sustain – průchozí krk by sustainu možná pomohl, poměrně krátký dozvuk ale má na svědomí spíše přirozené tlumení struny prstem při absenci pražců
d) subjektivně menší odstup užitečného signálu od ruchů typu smeknutí prstu po struně při brnknutí apod. – v tom celkově tišším a akustičtějším projevu nástroje jsou hodně slyšet ruchy přirozeně doprovázející hru 
Celkově je ale zvuk odpovídající určení nástroje a nejedná se o nějaké laciné hučení 
Co je ovšem objektivní, to je šum aktivní elektroniky. Ta se s tichostí samostatně recenzovaného  Ibanezu SRX-700 nemůže měřit. I při neutrální poloze všech potenciometrů je slyšet rozdíl v šumu mezi pasivním a aktivním zapojením. Nutno podotknout, že ani pasivní zapojení bez baterie nehraje. Přesto šum nedosahuje takové intenzity, že by rušil při hraní, slyšet ale je, a to logicky především v aktivním režimu při vytažení výšek. Dynamické použití aktivní elektroniky např. ve studiu a sólovém projevu je tím poněkud limitováno. Výsledkem je, že na basu hraju prakticky výhradně při přepnutí na pasiv (i když on to vlastně skutečný pasiv není, jen se tím vypne ekvalizér). Nadšený také nejsem ze slyšitelných lupnutí při přepínání mezi aktivem a pasivem. Mně to ale vlastně nevadí, protože aktivní režim reálně vůbec nepoužívám. Při vypnutém aktivním ekvalizéru si na šum ani nevzpomenete a není překážkou ani pro studiovou práci.
Co říct ke zvuku závěrem? Bartolini mě v tomto provedení nepřesvědčil, s vypnutým ekvalizérem ale hraje basa pěkně.
Je ale potřeba udělat si na ten zvuk vlastní názor. A za ty peníze se musí umět odpouštět.

Spolehlivost, životnost
Zpracování nástroje je velice slušné, co ale vydrží bezpražcový a ne příliš lakovaný hmatník, je otázka. Snad to ale páni inženýři  nepodcenili. Také uvidím, jak se bude časem chovat Open Pore povrchová úprava, která dělá dojem, že se musí zašpinit, ale z otevřených pórů to nikdo nedostane. Ty póry ale zas tak otevřené nejsou, tak snad… 

Závěrečné hodnocení
V poměru provedení/výkon/cena jsem nenašel lepší variantu, pokud chcete aktivní basu. Po zkušenostech bych ale klidně volil basu pasivní a pak už by se asi nějaká konkurence našla (možná). Smíříte-li se se širším a plochým krkem a slabším zvukem, který je ovšem jinak příjemný, pak mohu investici do tohoto nástroje doporučit. Měla-li by to být ale moje jediná nebo hlavní basa (jako že není), pak bych si asi připravil více peněz a mířil bych poněkud výše.

Leden 2010


Doplnění (2013)
Opotřebení: Ani po téměř 3 letech celkem aktivního hraní se na baskytaře neprojevily žádné neduhy, krk drží, hmatník je jen lehce lesklejší pod strunami, nejsou na něm ale vidět ani náznaky vybroušení a jiných negativních projevů od strun či prstů. Zde je ovšem třeba připomenout, že celou dobu používám prakticky výhradně hlazené struny, jejichž negativní účinek na hmatník je jistě mnohem slabší, než u standardních „roundwoundů“. Jediné, co se na base projevilo, je přece jen zanesení nějaké špíny do jejího open pore povrchu, a to především v místech, kde se o tělo opírá moje pravá ruka. Mně to nejen nevadí, ale dokonce bych řekl, že mi s tím ušmudláním nástroj připadá tak trochu sympatičtější než předtím.
Hráčský dojem: Basu nakonec používám mnohem více, než jsem čekal, a žádný z výše uvedených objektivních nedostatků mi při živém hraní ani nahrávání nijak nevadí a neomezuje použití nástroje a dnes bych prakticky všechny výtky zařadil do sekce „pro hnidopichy“, především pak s ohledem na cenu nástroje. Co bych i po delší reálné zkušenosti zcela oželel, je aktivní ekvalizér a s ním spojený vypínač. Jinak fakt v poho…


Pár obecných osobních poznámek k bezpražci a hraní na něj
1. Proč jsem bezpražcovou baskytaru kupoval a proč jsem nakonec koupil právě Cort B4 FL? Hlavním impulsem ke koupi bezpražcové baskytary pro mě byla touha zkusit něco jiného po těch mnoha a mnoha letech hraní na pražec. Protože jsem ale pro ni v tu chvíli neměl žádné konkrétní použití a jednalo se tedy pouze o koupi něčeho na vyzkoušení, co možná nakonec nikdy vážně nepoužiji, hledal jsem především co nejlevnější řešení při zachování dobré míry použitelnosti. Bazarová nabídka mě v danou chvíli ničím nenadchla a nabídka nových nástrojů nebyla také rozhodně nepřeberná. Držel jsem v ruce nějaký Squier, zjistil jsem ale, že se mi vlastně nelíbí, tak nějak mi nesedí na těle a na první pohled i poslech je patrné, že je levný. Tak jsem zašel v Hradci ke Kuntům a vsadil na moje předchozí dobré zkušenostmi s jinými výrobky firmy Cort. A bylo to. S porovnáváním více různých nástrojů jsem se moc netrápil. Myslím, že v této nižší cenové kategorii mohou o koupi rozhodovat i jiné, než objektivní parametry (mně se např. na pohled více líbí surově dřevěný vzhled hudebních nástrojů než lakované provedení) a za málo peněz nemůžeme chtít všechnu muziku.
2. Naznačené pražce nebo čistý hmatník? Jsem jednoznačně pro čistý hmatník. Stejně asi jako většina bezpražcových začátečníků jsem se bál, že si na bezpražec zahraji reálně až po dlouhém zkoušení a že to bez naznačených pražců půjde jen ztěžka. Věřte mi, že to tak ale není. Na dobrou orientaci na hmatníku vám bohatě postačí postranní značky označující významné polohy, které vidíte při hře shora na boku hmatníku (jako praktickou věc doporučuji mít označenu i první polohu, která leckdy označena nebývá), s jejichž pomocí se velice brzy zorientujete v polohách I až XII. Za oktávou už začínají trochu větší potíže, ale případné problémy s intonací ve vyšších polohách většinu hráčů nemusejí prakticky trápit. Také by byla nuda, kdyby šlo všechno rychle. Zcela čistý hmatník pak nabízí především úžasnou přehlednost a volnost, kterou pražcový hráč nezažije. Mojí slabinou např. vždy bylo sólování na baskytaře. Po chvíli hraní na bezpražcovou basu jsem ale zjistil, že to vlastně takový problém není. Bez alespoň nějakého hudebního sluchu to ale asi nepůjde. No a nedá mi, abych nezmínil i objektivně zcela irelevantní věc, kterou je skutečnost, že basa s čistým hmatníkem prostě vypadá lépe a „profesionálněji“, než s hmatníkem pomalovaným, a že nikomu nemusíte nic vysvětlovat.
3. Standardní nebo hlazené struny? Obojí je správně a jde jen o použití. Já jsem chtěl dosáhnout co největšího rozdílu oproti hraní na pražcovou baskytaru, takže jsem automaticky sáhl po hlazených strunách, abych tento rozdíl ještě podpořil. Vyzkoušel jsem, samozřejmě, i struny se standardním vinutím. Hrubé struny výrazněji „mňoukají“ a hezky bručí, zvuk hlazených strun je více „placatý“, bez zvonivých výšek a bručivých basů a přiblížuje se více např. zvuku akustického kontrabasu (i hlazené struny ale dokáží pěkně zamňoukat). Velkou výhodou hlazených strun je neuvěřitelná lehkost bytí, tedy to, že nekladou žádný odpor pro pohyb prstů po struně a najednou můžete více energie a pozornosti věnovat tvorbě vlastního tónu, můžete mnohem lépe a jemněji dolaďovat polohy a do zvuku „ven“ jde opravdu jen to, co chcete (pokud ovšem ruchy nejsou žádoucí součástí daného hudebního projevu). Nejvýznamnější nevýhodou (vedle zvukové nevhodnosti pro některé žánry) je jejich cena a leckdy i nedostupnost, protože ne každý prodejce drží hlazené struny na skladě (lépe řečeno, téměř žádný prodejce je na skladě nemá) a výrobci si nižší objemy prodejů vynahrazují vyšší cenou. A nabídka hlazených strun na trhu také není kdovíjak pestrá. Na rozdíl od situace před lety, kdy se mi nedařilo sehnat nic jiného, než D’Addario Chromes, jsou dnes běžně k sehnání i jiné značky, např. Fender (ty mám nakonec raději, jsou levnější a mají více výšek). Nezkoušel jsem struny polohlazené, ale tento kompromis mě nijak neláká. Já používám hlazené struny do všech žánrů vč. bigbítu a nemám problém s neprosazením se oproti ostatním nástrojům v kapele.

Comments