Dojmy z prvního závodu dle IFAA Hunter Round v ČR

Základní statistika

KDY: 30. 4. 2016
KDE: Liščí farma, Vrchlabí
POŘADATEL: Lukostřelecký klub ARNI - Valteřice
POČET ZÁVODNÍKŮ: cca 60
USPOŘÁDÁNÍ ZÁVODU: lovecké kolo dle IFAA, 2 x 14 stanovišť
REÁLNÁ DÉLKA ZÁVODU: cca 5,5 hodiny vlastního "závodního" střílení

Komentáře k jednotlivým aspektům závodu

Aspekty závodu komentuji a porovnávám se standardními závody Českého poháru ve 3D lukostřelbě.

Střelecké vzdálenosti a úhly

Střelecké vzdálenosti byly asi nejčastěji diskutovaným aspektem tohoto závodu před jeho zahájením a během rozhodování jednotlivých střelců o účasti či neúčasti.
Pro toho, kdo dosud nestřílel dále než na 30 m, vypadá rozpis na první pohled opravdu děsivě. Z celkového počtu 112 výstřelů je
  • 48 výstřelů na vzdálenosti do 30 m
  • 64 výstřelů na vzdálenosti větší než 30 m a z toho 16 výstřelů na vzdálenosti větší než 50 m
K tomu je třeba připočíst ještě nějaké ty úhly nahoru a dolů.
Pozitivem věci je ale to, že všechny vzdálenosti jsou předem známé, u každého kolíku je vzdálenost uvedena. Rozpis vzdáleností a velikostí terčů je dán pravidly, takže se dá závod, v případě vhodných tréninkových možností, docela dobře natrénovat (ovšem až na úhly, které předem známy nejsou).

Realita na Liščí farmě byla taková, že
a) Vzdálenosti byly, samozřejmě, dodrženy dle rozpisu daného pravidly IFAA, s tím se nedá hýbat.
b) Většina střel byla na rovině nebo v úhlech rovině se blížících. Byly tam, samozřejmě, rány z kopce i do kopce, ale úhly nebyly nijak extrémní.
c) Celý okruh byl postaven "arrow friendly", tj. všechny terčovnice byly postaveny tak, že i při úplném minutí terčovnice hrozilo jen opravdu malé nebezpečí zničení či ztráty šípu. Terčovnice byly ohleduplné k šípům i samy o sobě, byly použity buď polimixové Yate terčovnice, nebo vícekomorové Arni-made terčovnice z umělé pytloviny napěchované zmačkanou smršťovací fólií, takže šípy v nich byly jako v bavlnce a bát se nemuseli ani střelci z kladkových luků.
d) Všechny terčovnice byly o hodně větší než rozměry vlastních terčů, takže většina autů byla stále v terčovnici a šípů, které vůbec terčovnici netrefily, nebylo tolik (a z nich ještě valná většina skončila před terčovnicí, takže se bez problémů našly).

Body a auty

Velikost a bodování terénních loveckých terčů dle IFAA je o něco krutější než v terénním závodě dle WA - dle IFAA se na 64 m střílí na terč o průměru 65 cm, dle WA se na 50 m střílí na terč o průměru 80 cm. Z velikostí terénních terčů IFAA pak vyplývá, že
- chcete-li získat maximální počet bodů, tedy 5, pak
  • na 64 metrů musíte trefit kolečko o průměru 13 cm,
  • na 48,5 metru musíte trefit kolečko o průměru 10 cm,
  • na 29,3 metru musíte trefit kolečko o průměru 7 cm,
  • na 10,1 metru musíte trefit kolečko o průměru 4 cm,
- nechcete-li mít aut, pak se
  • na 64 metrů nesmíte od středu terče odchýlit o více jak 32,5 cm,
  • na 48,5 metru nesmíte od středu terče odchýlit o více jak 25 cm,
  • na 29,3 metru nesmíte od středu terče odchýlit o více jak 17,5 cm,
  • na 10,1 metru nesmíte od středu terče odchýlit o více jak 10 cm.
Představím-li si tam místo terčů přiměřeně velká zvířata a vzpomenu-li si, jak vypadaly moje auty během tohoto závodu, pak jsem si jist, že velký počet mých autů by na pohárovém 3D závodě byl stále ve zvířeti za nějaké body, často i v zóně.
Na terče se ovšem mnohem lépe míří, bílý střed v černém poli je krásně vidět i na větší dálky.

Samotné bodování je trochu zvláštní, a to ve dvou aspektech:
1. Boduje se za 5, 4, 3 a 0 bodů. Rozdíl mezi krajových zásahem za 3 body a těsným nezásahem za 0 je tedy dost krutý a velice se projevuje v celkovém skóre.
2. Uvnitř středového kroužku za 5 bodů je ještě jeden menší, ten se ale speciálně neboduje a používá se (asi) jen na dodatečné rozhodování při stejném součtu bodů. Hlavně kladkaři by si ale zasloužili i tohle rozlišování, je to ale stejné jako u zásahových zón u zvířat a podle IFAA to tak prostě je. WA ty vnitřní kroužky boduje (stejně jako u zvířat).
Zaznamenal jsem dokonce případ, že někdo zapisoval celý závod za 5 bodů jen ty vnitřní malé kroužky a rozšířil si tedy bodovací stupnici na 5 - 4 - 3 - 2 body. U vyhodnocení se to pak ale vysvětlilo a napravilo.

Praktické je to, že skóre zapisují simultánně dva zapisovatelé. To je IFAA standard, české pohárové 3D závody zapisuje ale jen jeden, což ztěžuje kontrolu a třeba i výsledné zpracování výsledků. To, že každému střelci pak zůstala jedna bodovačka, je také pro někoho praktická výhoda.

Časové limity a délka závodu

Při čtení pravidel před závodem jsem s až pohrdavým úsměvem hodnotil legislativce IFAA, kteří vymysleli, že na jednotlivé výstřely nebo pobyt na pozici nebudou stanoveny žádné časové limity, ale je stanoven limit 8 hodin na celý závod. Jak je mohlo napadnout, že by závod mohl trvat až 8 hodin? Když jsem ale po skončení prvního kola koukl na hodinky a viděl jsem, že jsme ho šli téměř 3,5 hodiny, tak mě lehce zamrazilo a přestal jsem se tomtuto ustanovení vysmívat. Naštěstí se ukázalo, že druhé kolo bylo podstatně rychlejší (asi proto, že už jsme nešpekulovali nad pravidly a znali jsme už všechna stanoviště), takže celý závod se vešel do pěkného času cca 5,5 hodiny. I tak se ale už v druhém kole začala projevovat jistá únava a nesoustředěnost.
Líbilo se mi ale, že, i přes neexistenci časových limitů, prakticky nikdo netrávil na střelecké pozici čas delší, než bývá běžné třeba na 3D závodech, a tak závod docela rychle odsýpal. Kdyby se ale mezi závodníky našli nějací laboranti, kteří budou každou ránu detailně vyhodnocovat a soustředit se byť jen pár minut na každý výstřel, může se ze závodu lehce stát martyrium s problémem vejít se do celkového limitu 8 hodin. Snad se to nestane, protože přesně nevím, jak by se pak ve skupině řešilo, aby třeba jeden zdržovatel nezpůsobil problémy s absolvováním celého závodu všem členům skupiny.
Obecně je prostě třeba počítat s tím, že jde o závod časově, fyzicky i psychicky náročnější, než třeba běžný 3D pohár, a tomu přizpůsobit přípravu a např. i rozhodování o tom, jestli na závod přihlásit i malé děti nebo ne.

Výklad pravidel a jejich uplatnění v praxi

Bylo vidět, že se jedná o první závod a závodníci ani pořadatelé neměli ve všech pravidlech ještě úplně jasno. Dále uvádím příklady některých pravidel, která na závodě na Liščí farmě nebyla úplně vyjasněna nebo dodržena:
1. Bodování čar
Ještě při nástupu se řešilo, jak se vlastně bodují čáry, aby bylo nakonec správně potvrzeno, že je to jako u 3D dle IFAA, tedy pro započtení vyššího skóre je potřebný alespoň dotyk s vyšší zónou. Na terčích jsou ale oddělovací čáry tenké a nejasnosti jsme vlastně ani neřešili. Já bych pro český překlad zásadně doporučoval zvýraznit větu z oficiálních pravidel IFAA, která říká, že hraniční čára či linie (ve 3D i na terčích) je součástí zóny s nižším skóre a tím by to, podle mě, bylo jasné. To bylo během závodu dodržováno, ale překvapilo mě, že se o tom vůbec diskutovalo.
2. Postavení střelců na metách
Postavení střelců tam, kde jsou vedle sebe, tedy na stejné vzdálenosti, dva nebo čtyři kolíky, nebylo jasně vysvětleno. Nejvýznamnějším pochybením, podle mě, bylo špatné vysvětlení vějířové střelby. I v pravidlech, která pořadatel sám připravil, je uvedeno, že i při vějířové střelbě mají vždy střílet jen dva střelci najednou, přičemž první začíná na kolíku č. 1 a druhý na kolíku č. 3. To je logické. Při nástupu to ale bylo řečeno jinak a řada skupin tak střílela vějířovou střelbu ze všech kolíků najednou. Čtyři střelci najednou se sice na takovou metu vejdou, ale je to hodně natěsno, hlavně když vedle sebe stojí pravák s levákem, případně kladka s TRRB apod. Kromě toho není možné využít pravidla postavení až 90 cm vedle kolíku.
Koukal jsem, že různé skupiny si tato pravidla vysvětlovaly rozdílně. V součtu za celý závod ale, podle mě, nedošlo k významnému ovlivnění skóre, což bylo to také podpořeno dvokolovostí závodu, který dovolil jakékoli uspořádání v druhém kole otočit a tím setřít případné nevýhody v postavení jednotlivých střelců. Pro případný další závod by to ale už chtělo pravidla o postavení střelců na metách lépe vysvětlit a pochopit, především pak vějířovou a další "vícekolíkovou" střelbu z jedné vzdálenosti.
3. Zapojení juniorů a dětí do závodu
Pravidla IFAA říkají, že junioři i děti mají mít své vlastní skupiny a že tedy nemají být ve skupinách mícháni s dospělými. Zde ovšem mícháni byli. Osobně si nejsem jist, jestli je takovýto formát závodu vůbec vhodný pro mladší závodníky, ale ti, co se zúčastnili, ho, k mému podivu, zvládli celkem dobře (až na drobné výjimky, jichž jsem byl svědkem).
4. Postavení u kolíku
Řada střelců nemá osvojeno pravidlo o postavení v sektoru do 15 cm za a do 90 cm na stranu od kolíku, a tak jsem pozoroval postavení nejen kousek před kolíkem, ale poměrně daleko za ním. V diskusi jsem zaslechl, že se tam lépe stojí nebo že se tím zaokrouhlí vzdálenost na hezčí číslo apod. Ono to na ty větší dálky celkem nehraje praktickou roli, ale porušení pravidel to je.
5. Rozmístění terčů
Tam, kdy byly použity dva 35cm terče, byly tyto umístěny nad sebou, což je, podle mě, nesprávně. I logicky by měly být vedle sebe, aby se šípy např. při vějířové střelbě příliš nekřížily. V pravidlech IFAA z roku 2011 to bylo celkem jasně řečeno - dva 35cm terče musejí být vedle sebe, při vějířové střelbě se střílí ze prvních dvou pozic (počítáno zleva) na levý terč, z druhých dvou pozic na pravý terč. Dá se to najít i v českém překladu těchto pravidel, který překládá právě dnes již zastaralá pravidla z roku 2011(!). V pravidlech 2015/16 to ale už takto řečeno není, resp. já jsem to tam rychle nenašel, ale není tam ani řečeno, že mají být dva terče nad sebou. Logické podle mě je, aby byly vedle sebe.
Pozn.: Ustanovení o tom, že první dvojice střelců střílí na spodní terče a druhá dvojice na horní se v pravidlech vztahuje pouze na případy, kdy jsou na terčovnici dvě dvojice 35cm terčů nad sebou.

Celkové subjektivní hodnocení

Pro mě osobně je toto mnohem lákavější formát závodu, než běžný pohárový 3D závod, a byl to také nejzábavnější a lukostřelecky nejužitečnější závod, který jsem absolvoval. Člověk si mnohem více zastřílí (112 ran oproti 28 až 35 na ČP 3D), mnohem lépe zatrénuje (4 rány na každý terč) a případné minely nejsou tak bolestivé pro šípy. A to vše za startovné stejné jako na ČP 3D (na Liščí farmě bylo ve startovném započteno i občerstvení dostupné během celého závodu). Hodně tomu pozitivně pomohlo i dvoukolové uspořádání, které je lepší než jednokolové, především z tréninkového pohledu. Tomu tedy pomohl i menší počet závodníků.
Všichni střelci střílející 3D pohár jsou se svou výbavou bez problémů schopni kontrolovaně střílet i na tyhle vzdálenosti. Pozitivním je pak také fakt, že po absolvování takovéhoto závodu se zdají vzdálenosti do 30 m jako úžasně krátké, což by mohlo být výhodou pro další pohárové 3D závody.

Arni klub závod připravil výborně a těším se, že se jim i případně někomu dalšímu bude chtít do tohoto formátu zase a vám ostatním doporučuji se příště zúčastnit.
Comments