Detaily z přírody



Přírodou chlumecka

Otakárek fenyklový

Jedním z našich největších a nejnápadnějších denních motýlů je otakárek fenyklový (Papilio machaon L.). je to představitel čeledi otakárkovitých, do které patří ti nejkrásnější motýli světa rozšíření především v tropických oblastech. Otakárek fenyklový žije na polích, loukách i na okrajích lesů a vystupuje i do značných nadmořských výšek. Celkové rozšíření otakárka fenyklového zasahuje ohromné území od Velké Británie po Japonsko, znám je i ze severní Ameriky a Afriky. Obdobně nezměnitelné jako dospělí motýli jsou pestré housenky, které žijí na běžných druzích okoličnatých rostlin, zvláště na mrkvi, bedrníku, kopru a petrželi.
 
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/12928693914/in/album-72157633569743260/
 
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/12928693834/in/album-72157633569743260/
 
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/12928291715/in/album-72157633569743260/
Motýl se během roku objevuje ve dvou generacích. Jarní generace má křídla se světlým základem, letní pak se sytě žlutým. Proměnlivost těchto motýlů není velká. Spíše jako vzácnost se může objevit jedinec s černými křídly.

Příloha: List Otakárek fenyklový ve formátu PDF


Soumračníci

Soumračníkovití (Hesperiidae) jsou velice početně zastoupenou čeledí denních motýlů. Ačkoli jich kolem nás létá řada druhů a i počet jedinců je poměrně vysoký, málokdo si těchto drobných, ale krásných motýlků všimne.
Pro soumračníky je charakteristická široká hlava a typická kyjovitě zakončená tykadla opatřená krátkým háčkem, který plní funkci pachového receptoru. Někteří soumračníci (pouze samečci) mají na předních křídlech zvláštní záhyb (pouzdro), ve kterém se skrývají pachové šupinky - androkonie, které právě samečci používají k vylučování feromonu lákajícího samičky k páření.

 Soumračník slézový
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/12928385023/in/album-72157633569743260/

Soumračník rezavý
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/12928384343/in/album-72157633569743260/

Soumračník jitrocelový
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/12928384423/in/album-72157633569743260/

Řada soumračníků má zbarvení křídel v odstínech hnědé a oranžové, což je činí poměrně nenápadnými, nicméně i mezi soumračníky lze najít pestřeji zbarvené druhy s velmi poutavou kresbou na křídlech.
Soumračníci jsou rozšířeni velmi široce, v různých nadmořských výškách i biotopech, i když většina dává přednost prosluněným stráním, parkům, lukám a okrajům lesů.
Mezi nejhojnější druhy patří soumračník čárkovaný, jahodníkový, rezavý, metlicový a další.
I v okolí Chlumce nad Cidlinou lze pozorovat řadu druhů těchto nenápadných, přesto však zajímavých obyvatel přírody.

Příloha: List Soumračníci ve formátu PDF

Seriál Detaily z chlumecké přírody

Vyšlo v Chlumeckých listech jako seriál Detaily z chlumecké přírody v průběhu roku 2008.

Použité zdroje:
  • Tištěné publikace
    • Einhard Bezzel: Ptáci; Rebo Productions CZ, spol. s r. o., Dobřejovice, 2003
    • Jan Hanzák: Velký obrazový atlas ptáků; ARTIA, Praha, 1974
    • RNDr. Miroslav Bouchner: Kapesní atlas ptáků; Státní pedagogické nakladatelství, n. p., Praha, 1975
    • Josef H. Reichholf: Motýli; Rebo Productions CZ, spol. s r. o., Dobřejovice, 2004
    • J. Mucha, V. Choc: Naši denní motýli, Albatros, Praha 1973
    • H. Reichholfová-Riehmová: Motýli, Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, Praha 2005
    • Kapesní atlas ryb, obojživelníků a plazů, Otakar Štěpánek, SPN, n. p., Praha 1981
    • S. Rietschel: Hmyz, Rebo Productions CZ, 2003
    • J. Zahradník, J. Hobrlandtová: Náš hmyz, Albatros, 1981
    • Karel Hůrka: Brouci České a Slovenské republiky, Kabourek, Zlín 2005
    • Siegfried Rietschel: Hmyz, Rebo Productions CZ, 2003
    • Vladimír Javorek: Kapesní atlas brouků, SPN, Praha 1964
    • J. Buchar, A. Kůrka: Naši pavouci, Academia Praha, 2001
    • H. Bellmann: Pavouci, NS Svoboda, 2004
  • Internetové stránky
    • cs.wikipedia.org
    • www.biolib.cz
    • www.lepidoptera.cz
    • www.insect.cz
    • www.csop.cz
    • www.odonata.cz
    • www.hmyz.info
    • www.hmyz.net
    • www.vazky.cz
    • www.vubhb.cz
    • www.pavouci-cz.eu

Dravci v zimě, část první

Zima je obdobím útlumu aktivity živých tvorů v přírodě (s výjimkou člověka), pro které nastává nejtěžší období
roku, během kterého budou muset pečlivě vážit výdej energie oproti potřebě nalézt dostatečné množství potravy a zajistit si další podmínky nezbytné k přežití tohoto ročního období. Ptáci patří k těm, na které zimní nepohoda dopadá nejhůře. Zvláštní postavení mezi ptáky, bez ohledu na roční dobu, mají jistě dravci. Stejně jako i mezi ostatními ptáky i mezi dravci je řada druhů, které řeší nepřízeň zimního období stěhováním do teplejších krajů. Řada druhů u nás ovšem zůstává i na zimu a jsou i takové, pro které je naše zima lákavá svojí mírnou povahou oproti zimě v jejich domovině, a tak je pro ně Česká republika tím pravým teplým krajem.
Dále se budeme stručně věnovat dravcům, kteří mohou být v zimě pozorováni na Chlumecku a Bydžovsku. Druhy
jsou v textu seřazeny podle hojnosti jejich výskytu.
K jistě nejznámějším a nejhojněji pozorovaným dravcům v průběhu celého roku patří káně lesní (Buteo buteo).
Spolu s poštolkou obecnou patří káně lesní k vůbec nejhojnějším evropským dravcům. Svojí celkovou délkou 50-60 cm i hmotností 0,7 - 1,3 kg je káně srovnatelná s jestřábem, v letu však působí mohutněji. Zbarvení káně lesní je poměrně variabilní, čímž se odlišuje od ostatních dravců, kteří jsou ve svém zbarvení typicky velmi málo proměnliví. Variace zbarvení káně lesní se pohybují od velmi světlé až po velmi tmavou, většina kání je ovšem tmavohnědá s bělavými skvrnami na spodině těla a krku, zobák a drápy jsou černé, oční duhovka hnědá a nohy žluté. Typickou kořistí káně jsou myši, hraboši a jiní drobnější savci. Káně je sice dobrý letec, ale nevyniká obratností, a proto se kořisti zmocňuje převážně na zemi. Káně může být stálá, přelétavá i tažná. V zimě můžeme tyto dravce často pozorovat sedící na stromech podél silnic a identifikovat je můžeme také podle výrazného hlasu - káně patří mezi nejukřičenější dravce vůbec a její „vijé“ je skutečně nepřeslechnutelným poznávacím znakem.
Velmi zajímavým zimním dravcem je káně rousná (Buteo lagopus). Káně rousná je typickým ptákem evropských, asijských a severoamerických tunder, který k nám přilétá jen na zimu, během které loví na polích společně s kání lesní. Káně rousná je právě v tomto čase velmi hojná a je možné odhadnout, že tvoří cca 50 % všech pozorovaných kání. Vzniká tak mylný dojem přemnožení kání lesních. Od káně lesní se káně rousná liší především bělavou hlavou, opeřením běháků až k prstům a světlým ocasem s černou koncovou páskou. Bělavou hlavu má ovšem i poměrně častá barevná varieta káně lesní, hlavním rozpoznávacím znakem jsou tedy celoopeřené běháky. Káně rousná si často troufne i na větší kořist než káně lesní, a proto ji myslivci ve svých revírech nevídají rádi.
Dravým ptákem, který bývá v poslední době dokonce i hojnější než poštolka, je typický zástupce čeledi krahujcovitých - krahujec obecný (Accipiter nisus). Jedná se o drobnějšího dravce přibližně velikosti holuba, svrchním břidlicově šedým a spodním rezavě hnědým příčně páskovaným zbarvením, šedohnědým zobákem, jasně žlutýma nohama a žlutou oční duhovkou (zbarvením se podobá starému jestřábovi - viz dále). Létá velmi prudce a výborně kličkuje mezi větvemi stromů a v křovinách. Krahujec může být stálý, potulný i tažný. Někteří naši krahujci odlétají na zimu do Itálie, Francie či Portugalska, jiní k nám ovšem v tuto dobu přilétají ze severských zemí. Pozorování krahujce obecného je právě především v zimě usnadněno jeho častým pobytem v blízkosti lidských sídel, kde loví vrabce a jiné drobné ptáky.
Dalším dravcem, kterého můžeme v zimě poměrně často pozorovat, je poštolka obecná (Falco tinnunculus). Tento všeobecně známý sokolovitý pták se často vyskytuje v blízkosti lidských obydlí i v otevřené krajině. Na zimu část poštolek odlétá. Hřbet a křídla poštolky jsou svrchu rezavohnědé barvy s černými skvrnami, samička má pak hnědé temeno hlavy i ocas, samec má hlavu i ocas šedé. Stavy poštolek se v poslední době snížily paradoxně v důsledku přemnožení myší. Příčinou úhynu poštolek totiž často bývá otrava jedem na hlodavce přenesená na tyto ptáky při jejich lovu.
Nejen pozorovatel přírody by měl také vědět, jak se zachovat v případě nalezení raněného ptáka či jakéhokoli jiného živočicha. V takovéto situaci vždy volejte Stanici pro zraněné a handicapované živočichy. Chlumecko náleží do spádové oblasti stanice v obci Pátek, tel. 603 864 822. Stanicí, do jejíž působnosti spadá Bydžovsko, je Jaroměř,
tel. 605 251 434. V případě potřeby je možné volat kteroukoli z těchto stanic a vyčkat na příjezd odborníka, který se
již postará o vše potřebné.

Poštolka obecná
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/8901268202/in/album-72157633548198713/

Káně lesní
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/21373939733/in/album-72157633548198713/

Krahujec obecný
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/21982605692/in/album-72157633548198713/



Dravci v zimě, část druhá

Pokračování povídání o dravcích, které můžeme v těchto zimních dnech úspěšně pozorovat na Chlumecku a Bydžovsku, zahájíme jedním z nejznámějších, nicméně ne již tak často pozorovaných příslušníků čeledi krahujcovitých - jestřábem lesním (Accipiter gentilis). Jedná se o ptáka podobného krahujci, ovšem statnějšího (celková délka 45 - 60 cm, rozpětí cca 1 m). Svrchní zbarvení dospělého jestřába je šedohnědé, spodní pak bílé s tmavými příčným proužky, mladí ptáci mají spodní část těla zbarvenu hnědavě s podélnými tmavými proužky. Zobák a drápy jsou černé, oční duhovka oranžová a nohy žluté. Jestřáb je u nás stálý a dává přednost kulturní krajině, ve které se střídají lesní porosty s otevřenými plochami, někdy se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel. Jestřáb jen málokdy létá v otevřeném terénu, spíše se zdržuje na okrajích lesních porostů. Teritorium jestřábího páru je poměrně rozsáhlé (až cca 25 km2) a ptáci jej urputně brání a nesnesou v něm žádného cizího jedince. Značný územní rozptyl je hlavním důvodem, proč je pozorování jestřábů ve volné přírodě poměrně vzácné. Potravu tvoří téměř výhradně savci a ptáci do střední velikosti. Mezi kořistí jestřába se čas od času objeví i větší úlovky, mezi nimi např. i slepice. Lidé si ovšem nesprávně vykládají povahu jestřába jako krvelačného útočníka opakovaně zabíjejícího jejich slepice a neuvědomují si, že větší počet slepic usmrcených jedním jestřábem v krátkém časovém období je zapříčiněn nesprávnou reakcí chovatelů slepic. Jestřáb není schopen sežrat větší kořist najednou, ale vrací se k ní i několik dní po sobě a spořádá ji postupně. Pokud mezitím chovatel ulovenou slepici odstraní, jestřáb se při svém návratu domnívá, že slepice ožila a že je tedy nutné ji zabít znovu. Že tím působí hospodáři novou škodu, si samozřejmě neuvědomuje. Rada, jak se v takovém případě zachovat, není snadná, pokusme se tedy alespoň pochopit jestřábí způsob života i lovu a nehanět ho nespravedlivě.
Zajímavým dravcem, který je typicky velmi vzácným, nicméně v této době jej kupodivu můžeme na Chlumecku a Bydžovsku poměrně často pozorovat, je pilich šedý (Circus cyaneus). Je to pták mnohem štíhlejší než káně. Samec je světle šedý s křídly s černými špičkami, samice je hnědá, má bílý kostřec a křídla méně špičatá. Pilich vyžaduje vlhčí prostředí nebo alespoň blízkost vody.
Na Chlumecku lze i v této době pozorovat i dalšího výrazného a zajímavého dravce - orla mořského (Haliaeetus albicilla). Orel mořský je velmi statným ptákem mohutnějším než orel skalní. Typickým znakem dospělých jedinců je bílý ocas. Loví ryby, ptáky až do velikosti husy nebo volavky, savce od myší až po lišku nebo srnce. Požírá také mršiny. Orel mořský se zdržuje v blízkosti vodních ploch a povídá se, že u Žehuňského rybníka snad dokonce jeden pár i zahnízdil. Od káně orla mořského v letu rozeznáme především podle mohutnějšího těla a znatelně více roztřepených per na koncích křídel.
Z dravých ptáků, kteří se u nás objevují v zimě, je vhodné ještě zmínit sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Uvádíme ho na konci našeho výčtu, protože se jedná o dravce pozorovaného jen velmi vzácně. Sokol je znatelně větší než poštolka a typickým znakem je jeho „vous“ pod okem. Po katastrofálním úbytku sokolů v minulých desetiletích se jeho stavy začínají pozvolna zvyšovat. Sokoli loví výhradně ptáky a vynikají rychlostí a obratností letu. Jejich letová silueta je velmi typická. Naši sokoli často zimují v západní Evropě, u nás naopak někdy přezimují sokoli ze Skandinávie a Pobaltí.
Na závěr povídání o dravcích zmíním ještě jednu pozoruhodnost, která přímo souvisí s naším krajem. Novobydžovskému chovateli dravých ptáků Janu Kohoutovi se podařil ojedinělý kousek, totiž úspěšné zkřížení jestřába lesního a káně lesní. Výsledkem je jedinec, který na první pohled zdědil vlastnosti po obou rodičích. Takovýto kříženec by ve volné přírodě nikdy nemohl spatřit světlo světa. Dosud nebyl ve světě zaznamenán jiný obdobně úspěšný pokus a kříženec nebyl dosud ani oficiálně odborně pojmenován.

Jestřáb lesní (dospělý pták)
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/8900658489/in/album-72157633548198713/

Jestřáb lesní sibiřský (mladý jedinec)
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/8901271352/in/album-72157633548198713/

Kříženec jestřába lesního a káně lesní
https://www.flickr.com/photos/96137987@N08/21968850976/in/album-72157633548198713/

Pro fotografy: Draví ptáci jsou vděčným objektem pro fotografování pro svoji vznešenost a dynamiku pohybu. Fotografování dravců ovšem klade poměrně vysoké nároky na technické vybavení, jemuž vévodí kvalitní teleobjektiv. Málokterý dravec dovolí člověku přiblížit se na vzdálenost, ze které by mohl být úspěšně fotografován středními objektivy. Za minimální ohniskovou vzdálenost lze považovat 300 mm. Díky současné kvalitě optiky lze soustavu s odpovídajícími parametry získat kombinací kratších (a teoreticky levnějších) teleobjektivů s telekonvertory, každý vážný zájemce o fotografování dravců a ptáků obecně bude ovšem snít o kvalitních sklech s ohniskovou vzdáleností od 400 mm výše. Jednou z metod, jak se přiblížit k dravci přece jen o něco blíže, než by jinak dovolil, je využít faktu, že jsou ptáci již zvyklí na pohyb automobilů po silnicích a nepovažují je za hrozbu. Při troše cviku, štěstí a dobrém řidiči lze celkem úspěšně fotografovat např. káni sedící na stromě u silnice z pomalu jedoucího či velmi opatrně zastavivšího automobilu.

Příloha: 
Dravci v zimě, část druhá - článek v úpravě pro Chlumecké listy ve formátu PDF


Další díly seriálu

    • První motýli ... PDF
    • Obojživelní sboristé (žáby) ... PDF
    • Hojní, zajímaví, ale přehlížení (soumračníci) ... PDF
    • Dravci hmyzí říše (vážky) ... PDF
    • Není každá mandelinka americký brouk (mandelinky) ... PDF
    • Pestré i nenápadné, především ale ploché (ploštice) ... PDF
    • Odporní? Ne, velice zajímaví, část první (pavouci) ... PDF
    • Odporní? Ne, velice zajímaví, část druhá (pavouci) ... PDF
Comments